Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 8. dílLéta 1946 - 1947
Události z roku 1946 přepsal ze zápisků Karla Rady nový přednosta stanice Josef Matas, který pokračoval v Pamětní knize železniční stanice Tochovice i v dalších letech.
ROK 1946
„Po stránce dopravní i přepravní byl rok 1946 dobrý.
K velkému překvapení došlo ve stanici Tochovice a Milín, že byla dopravní služba zavedena 1:1 to znamená, že přednosta stanice střídá se s výpravčím vlaků ve směně od 13ti hodin jednoho dne do 13ti hodin druhého dne s noční přestávkou.
Dne 4.května 1946 přednosta zdejší stanice Karel Rada onemocněl a již se do služby nevrátil. Po uzdravení byl přeložen do Plzně a stanici Tochovice dočasně převzal výpravčí vlaků vrchní asistent Václav Hajný až do nástupu nově jmenovaného přednosty.
Dne 28.října 1946 byl podepsán prezidentem republiky Dr. Ed. Benešem zákon o dvouletém plánu. V tomto dvouletém plánu celý národ si slavnostně přislíbil, že bude poctivě a svědomitě pracovati pro zdar a rozkvět milované republiky, aby stíny poválečné doby byly odstraněny.“
ROK 1947
„ Dne 5.února 1947 převzal stanici Tochovice nový přednosta vrchní asistent Josef Matas V. Do zdejší stanice byl přeložen ze stanice Hýskov, kde působil jako výpravčí vlaků a později jako zástupce tamějšího přednosty."
📸 Přednosta stanice Josef Matas s manželkou a dcerou - převzato z oficiálních stránek Obce Tochovice.
"V den převzetí stanice byl stav zaměstnanců tento:
Václav Hajný – vrchní asistent – výpravčí vlaků
Vojtěch Hájek – adjunkt – výpravčí vlaků
Václav Krejčí – elév – výpravčí vlaků
František Nešvara – výhybkář
Josef Kott – výhybkář – pomocný zaměstnanec
Alois Větrovský – stanič. pomoc. – t.č. nemocen
Stanisl. Bolina – provoz. dorostenec v zácviku. "
📸 Výhybkář František Nešvara - můj děda 😊
"Po těžké době, kdy jsme se zotavovali po druhé světové válce, přišla na naši zem nová pohroma v podobě velikého sucha. Od jara do zimy skoro vůbec nepršelo, což mělo za následek, že úrody byla špatná, možno říci kritická. Vyživovací situace se tím velmi zhoršila.
Díky našim státníkům, kteří se postarali o dovoz potravin ze zahraničí, hlavně ze SSSR, byla výživa všeho pracujícího lidu zajištěna, takže hladu nebylo.
Po stránce dopravní lze uvésti toto: Jezdilo denně 29 pravidelných vlaků, z toho 4 rychlíky, 12 osobních a 13 nákladních vlaků.
Dopravní služba konána ráno od 4hod. 40min. do 21hod. 30min. V noci noční klid, stanice obsazena jen výhybkářem.
Těšíme se z toho, že v tomto roce nedošlo v naší stanici k žádné nehodě, všichni jsme poctivě pracovali, dobře jsme si rozuměli a ve zdraví se dočkáváme roku 1948.“
Díky našim státníkům, kteří se postarali o dovoz potravin ze zahraničí, hlavně ze SSSR, byla výživa všeho pracujícího lidu zajištěna, takže hladu nebylo.
Po stránce dopravní lze uvésti toto: Jezdilo denně 29 pravidelných vlaků, z toho 4 rychlíky, 12 osobních a 13 nákladních vlaků.
Dopravní služba konána ráno od 4hod. 40min. do 21hod. 30min. V noci noční klid, stanice obsazena jen výhybkářem.
Těšíme se z toho, že v tomto roce nedošlo v naší stanici k žádné nehodě, všichni jsme poctivě pracovali, dobře jsme si rozuměli a ve zdraví se dočkáváme roku 1948.“
Velikonoční vlak do Rožmitálu spojený s prohlídkou železniční expozice U Kolejí
Tak zase po roce .... 😊
Jaro se blíží a s ním i Velikonoce. Spolek Rakovnicko-protivínská dráha opět chystá Velikonoční vlak. V sobotu 12.dubna 2025 se můžete vydat zvláštními vlaky vedenými historickým motorovým vozem řady 820 z poloviny šedesátých let minulého století, přezdívaným "Singrovka"nebo "Kachna" z Příbrami do Rožmitálu pod Třemšínem na Velikonoční jarmark lidových řemesel.
Při zpáteční cestě účastníci navštíví expozici U Kolejí v Tochovicích.
Nezapomeňte si včas zarezervovat místo ve Velikonočním vláčku a oslavte příchod jara jedinečným způsobem 🐣.
Těším se na Vás 😉🙋♂️🚂
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 7.dílRok 1945 - část druhá
Pokračujeme v událostech roku 1945, které sepsal tehdejší přednosta stanice Karel Rada:
Rok 1945
„Hrdinou možno nazvati výhybkáře Josefa Pařízka, který při vyhlášení revoluce vyvedl ze svého bytu amerického parašutistu, kterého dlouhý čas před Němci ukrýval."
📸 Na fotografii americký parašutista Newton Praker s tochovickým výhybkářem Josefem Pařízkem.
Nyní na chvíli odbočíme ze čtení z pamětní knihy a připomeneme si hrdinský čin tochovického výhybkáře.
Devatenáctý dubnový den roku 1945 je už jasné, jak válka skončí, ale neví se kdy a stále se bojuje. Svaz bombardérů B-17 z 8. letecké armády míří od jihu k Ústí nad Labem, cílem jsou mosty přes řeku a železniční uzel. Před Prahou jej napadají proudové stíhačky Me-262.
Jeden z německých stíhačů dostane na mušku Parkerův bombardér. Dávka ze čtyř třicetimilimetrových kanonů vyřazuje jeden motor a bombardér hoří a hrozí, že každou chvíli vybuchne.
Zraněný pilot Robert Norvell otáčí stroj k západu, chce se dostat přes frontu. Zadní střelec Newton Parker a šest dalších členů posádky na jeho rozkaz opouští letadlo. Jenže své padáky otvírají nad cvičištěm jednotek SS. Po dopadu na zem mohou už jen zvednout ruce nad hlavu.
Jediný Parker má štěstí v neštěstí. Vítr s jeho padákem smýká od nacistických jednotek, ztrácí boty, v tajícím sněhu a pod palbou utíká zraněný do lesa. Někdy tou dobou posílá německý flak belhající se Norvellovu B-17 k zemi a jejího jednadvacetiletého pilota berou Němci v Plzni do zajetí.
Zadní střelec Parker zůstal sám a neví ani o Norvellovi, ani o tom, že šest jeho kamarádů, bez ohledu na to, že jsou válečnými zajatci, ještě téhož večera esesáci zbijí a postřílí, stejně jako tři letce z jiného bombardéru. Za světla se Parker skrývá, o nocích se plouží na západ. Tak to jde týden. Má hlad.
V zámeckém parku v Tochovicích jej vyčerpaného najde pekař Špala, dá mu jídlo, ale u železniční tratě Parkerovi definitivně dojdou síly a zhroutí se. Tam ho najde železničář Josef Pařízek a vezme ho k sobě domů (železniční domek kde pan Pařízek žil již neexistuje - zbourán byl při výstavbě Orlické trati).
Josef Pařízek poskytl Parkerovi civilní šaty a ukrýval jej až do konce války. Od Josefa Pařízka to bylo veliké hrdinství - v případě prozrazení by jeho i s celou rodinou čekala smrt. Spolu s ním pomáhali letci i Štěpán Havelka a František Mráz ze Staré Vody.
Parker se po skončení války vrátil domů do Huntingtonu v Západní Virginii, uvádí web Tochovic. Pařízkovým posílal přes oceán balíčky s dárky. Přestal s tím, když se od rodiny dozvěděl, že průvodní dopisy sice přicházejí, balíčky se ale „ztrácejí“.
Ostatně, o železničářově činu se v Tochovicích za bývalého režimu moc nemluvilo.
Parker pracoval v nemocnici pro válečné veterány, pak se živil jako prodavač.
Vážně onemocněl a zemřel na Floridě v roce 1976.
Vraťme se znovu k pokračování zápisků Karla Rady.
"Avšak zlé chvíle ještě přišly a to v době od 9. – 18.května 1945, kdy táhli zdejším krajem němečtí vojáci ustupující od Prahy před rudou armádou, aby se co nejrychleji dostali do zajetí americké nebo anglické armády. Když pro odsun nestačila hlavní státní silnice, vedoucí z Prahy přes Milín do Písku, pustily se celé proudy Němců po odbočujících okresních silnicích a zaplavily celý zdejší kraj.
S nimi odcházeli z Prahy i příslušníci tak zv. Vlasovovy armády, zde však se střetli s Němci a zahájili s nimi normální válečnou akci.
Při tom zůstala stanice uprostřed boje, který, bohudík, netrval dlouho.
Za rozpoutané potyčky bylo v obvodu stanice zastřeleno 9 SSmanů, z nichž jeden, chtěje se ukrýti v dopravní kanceláři, byl z této jedním z Vlasovců vyveden a nedaleko stanice zastřelen. Ač bylo na stanici stříleno též z minometů, nebyla stanice kromě dvou průstřelů ve dveřích kanceláře a čekárny 3. třídy vážněji poškozena. Rovněž všichni zaměstnanci zdejší stanice přečkali vše ve zdraví.
Příchodem rudé armády se situace rychle zlepšovala. I dopravní ruch pomalu nabýval na živosti. V prvé řadě byly ze stanice odvezeny dva úplně neporušené vozy naložené ovocnými šťávami a jeden vůz s brambory pro strádající v Praze a pak rok za krokem stále více a více všechna doprava oživovala. Na podzim v bramborové kampani byly přistavovány vagony pro brambory, jichž bylo tohoto roku odvezeno z Tochovic celkem 63 vagonů a celkový vývoj dopravní i komerční služby ve zdejší stanici se zvolna vracel do normálních mírových poměrů.
Dopravní nehody v roce 1945 ve zdejší stanici nebyly žádné a jest si jen přáti, aby tento vývoj pokračoval stále rychleji ku blahu nejen zaměstnanců modré armády, ale i celého znovuosvobozeného lidu.
Sepsáno v březnu 1946."
Tímto končí zápisky Karla Rady.
Dne 4.května 1946 přednosta stanice onemocněl a již se do služby nevrátil.
Příště budeme pokračovat úryvky z vyprávění nového přednosty tochovické stanice - Josefa Matase.
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 6.dílRok 1945 - část první
ROK 1945
„Ještě začátkem tohoto roku začala zde v Tochovicích Todtova organizace se stavbou třetí koleje dopravní, stavba však již dokončena nebyla."
📸 Na obrázku rukávová páska pracovníků OT (Organizace Todth).
Organizace Todt (německy Organisation Todt, zkratka OT) byla paramilitární jednotka určená k výstavbě strategických objektů v nacistickém Německu. Vznikla v roce 1938. Jejím úkolem byla výstavba vojensky strategických objektů na území Třetí říše.
"Na tuto práci bylo sehnáno ze všech koutů Čech asi 280 dělníků, všech možných kategorií, úředníků, učitelů, řemeslníků, živnostníků, dělníků apod., a mělo se pracovati ve třech směnách, ve dne i v noci. Za tím účelem bylo však nutno opatřiti také světlo a jen tomu lze děkovati, že dnes je ve zdejší stanici konečně elektrické osvětlení, o které bylo přes všechno snažení od roku 1928 marně usilováno.
A tak dne 27.března 1945 po prvé zazářila na tochovickém nádraží výpravčím vlaku na dopravním stole elektrická žárovka, ačkoliv v celém širokém okolí bylo elektrické světlo zavedeno již od roku 1928.
Stavba koleje však musela býti přerušena, neboť v důsledku náletů spojeneckých hloubkových letců byla doprava na celé trati skoro úplně znemožněna."
"Dělníci, pokud již dříve nezběhli, ztráceli se jeden za druhým, až ku konci dubna zbylo jen několik vedoucích, z nichž pak hlavní stavbyvedoucí – Němec Lier odněkud ze Slezska, byl při převratu zajištěn a odvezen do Příbrami.
Protože však postavení třetí dopravní koleje v Tochovicích jest k odlehčení svízelné situace dopravní ve stanici Březnici velmi naléhavé, lze očekávati, že v příhodné době bude na stavbě této koleje dále pokračováno."
"Toužebně očekávané znovuobnovení Československé republiky bylo přijato ve stanici s nepopsatelným nadšením.
Jakmile dne 5.května 1945 dopoledne zaznělo první volání z pražského rozhlasu o povstání v Praze, byl vyvěšen na stanici ihned český prapor na rychlo upravený z bývalého protektorátního praporu.
Z okolních obcí sbíhali se vesničané, aby se přesvědčili, zda je to pravda, že znovu po šesti letech utrpení a poroby znovu radostně a svobodně vlaje náš národní prapor a nápis na stanici znovu hlásá do kraje česky Tochovice."
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 5. dílLéta 1939 - 1944
Opět pokračujeme ve vyprávění přednosty Karla Rady.
Tentokrát čteme ze zápisů provedených v letech 1939-1944.
Rok 1939
„Počet pravidelných vlaků stoupl z 31 na 36 vlaků denně. Osobní doprava následkem omezení autodopravy značně stoupla.
Dne 15.března 1939 zanikla Československý republika. Ze zemí Čech a Moravy zřízen německou říší Protektorát pro Čechy a Moravu, z bývalého Slovenska ustaven samostatný slovenský štát /republika/, bývalou Podkarpatskou Ukrajinu obsadilo Maďarsko.“
1940 – 1944
„Z následujících let 1940-1944, snad nejtěžších, které kdy postihly český národ a o nichž budou historikové jistě podrobněji a lépe psáti na jiných místech, zaznamenávám velkou dopravní nehodu, přihodivší se ve zdejší stanici dne 1.května 1941.
Toho dne o 7.hodině ranní křižoval zde osobní vlak z Březnice s dlouhým německým transportem o 50ti vozech, plně naložených vojskem s koňmi, určeným do stanice Mirovice.
Při vjezdu tohoto vlaku do Tochovic na třetí kolej vykolejilo z nezjištěné příčiny na výměně číslo 1 šest vozů, plně naložených koňmi, při čemž se vlak přetrhl a zatím co přední část vlaku zůstala státi na třetí koleji, zadní část vlaku vjela na první kolej. Nehodou byla zničena část třetí koleje, poškozena výměna číslo 1 a část první koleje. Vjezd do stanice byl úplně zatarasen a u dalších osobních a spěšných vlaků bylo nutno přestupovati. Nákladní doprava byla úplně zastavena. Úplné zastavení dopravy trvalo až do 16.hodiny odpolední, normální křižování vlků umožněno až druhého dne.
Pro nehodu byli vyšetřováni německým vojenským soudem výpravčí vlaků – správce stanice Karel Rada a staniční pomocník Matěj Sládek, kteréžto řízení bylo pak po půldruhém roce proti oběma zastaveno. V dalších letech větších dopravních nehod již ve zdejší stanici nebylo."
"V létě roku 1943 byly uvolněny neznámými pachateli /partyzány/ kolejnice na trati z Milína do Tochovic, poblíž obce Ostrov blízko Tochovic.
Pro tento sabotážní čin mělo býti, dle vyjádření člena Gestapa Richarda Lidnera, vyslýchaného před lidovým soudem v procesu českého zrádce Mudra Vladimíra Kuny, železničního lékaře v Příbrami, zatčeno dvacet osob z Tochovic jako rukojmí.
Protože Tochovice je poměrně malá obec, takže dvacet osob politicky exponovaných bývalo by v této obci těžko sehnati, bylo zatčení 20ti osob provedeno v Příbrami."
"Krutý německý útisk, který se den ze dne více stupňoval, přečkalo však veškeré osazenstvo stanice celkem dobře. I v těchto nejtěžších dobách, kdy se již zdálo, že se Němci zmocní celé Evropy, drželi všichni zaměstnanci věrně při sobě, jeden druhého povzbuzoval, až konečně nadešlo tak toužené vysvobození z německého zla."
Z exponátů U Kolejí - Vojenský kufřík
Dnes se krátce vrátíme k minulému čtení z Pamětní knihy stanice Tochovice, ve kterém tehdejší přednosta popisoval období mobilizace:
"23.září – Vyhlášení mobilizace rozhlasem. Po vyhlášení mobilizačního rozkazu pražským rozhlasem po 22.hodině přiběhlo ještě před půlnocí mnoho záložníků na zdejší stanici, někteří již i s vojenskými kufříky a dotazovali se kterými vlaky mohou se nejdříve a nejrychleji dostati ke svým vojenským útvarům."
Věřte – nevěřte, i takový exponát, jakým je starý vojenský kufřík můžete U Kolejí vidět. Dokonce i s jeho obsahem.
Tyto kufry (ještě z období první světové války) byly nezbytnou součástí výbavy vojáků.
Byly většinou vyrobeny z masivního dřeva s překližkovým víkem a vnitřní odnímatelnou vložkou s přihrádkami. Vnější povrch byl často černě lakován silnou vrstvou lihového laku, zatímco vnitřní část zůstávala v původní barvě dřeva.
Víko kufru mělo obvykle vypouklý tvar a bylo vybaveno oválným madlem pro snadné přenášení.
Na přední straně bývala bílou barvou napsána jména majitelů, označení jednotky nebo různé malby, jako například kolo či lokomotiva.
Kufry sloužily k ukládání výstrojních součástí vojáků, předmětů denní potřeby, osobních drobností či památek, fotografií a dopisů.
Historických vojenských předmětů je v expozici U Kolejí více, ale o tom zase třeba někdy jindy.
Příště nás čeká další poutavé čtení z Pamětní knihy tochovické stanice.
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 4.dílVývoj národní katastrofy - mobilizace
Následujících 7 let shrneme jen krátce. V podstatě se nic mimořádně zajímavého neudálo.
Vzrůstala nezaměstnanost a to se odráželo i na poklesu prodeje dělnických jízdenek. V těchto letech se také snižovaly platy zaměstnanců drah, vánoční příspěvek byl zrušen úplně z důvodu prázdné státní pokladny.
Z knihy:
"V roce 1935 byla opravena staniční budova. Stará omítka byla všechna otlučena a nahrazena břízolitem."
"Dne 2.října 1936 zemřel zdejší velkostatkář a dobrodinec zdejšího kraje, bývalý kníže Dr. Bedřich Schwarzenberg a pochován v rodinné hrobce na Orlíku."
Tato léta zakočíme posledními větami, které do knihy zapsal tehdejší přednosta v roce 1937:
„Stoupající zaměstnanost v tomto roce, jakož i pozvolné zlepšování celkové hospodářské situace měly dobrý vliv i na zvýšení komerčního výkonu zdejší stanice. Celkový roční příjem v hotovosti zvýšil se o cca 60.000,-Kč. Lze si jen přáti, aby zlepšování hospodářského vývoje pokračovalo i v příštím roce.“
Kdo by tehdy tušil…
ROK 1938 – sepsal Karel Rada, přednosta tochovické stanice
„Neblahé události, které letošního roku tak krutě postihly celou naší republiku, měly vliv i na všechnu dopravu.
Po neobvykle silné dopravní frekvenci o X. sokolském sletu v Praze, konaném v měsících červnu a červenci, byl po vyhlášení mobilizace dne 23. září jízdní řád neustále měněn…. Zpoždění vlaků jak osobních tak i nákladních bylo neobvykle velké /u některých nákladních vlaků i přes 4 hodiny/.
Slibné a stálé zlepšování hospodářské situace z loňska pokračovalo dále i v prvních měsících letošního roku až do podzimní národní katastrofy.
Polární záře, neobvyklý to přírodní úkaz v našich krajích, byla i ze zdejší stanice krásně pozorována dne 25. ledna t.r. mezi 20. a 21.hodinou.
Vývoj národní katastrofy:
21.srpna – Přerušení jednání s Henleinem.
26.srpna – Proklamace „volné akce“ sudetoněmeckých příslušníků.
1. září – Henlein u Hitlera.
4.září – Návrhy čsl. vlády Němcům.
7.září – Henleinovci pro vyprovokovanou zrážku Němců s Čechy v Mor. Ostravě přerušili jednání s čsl. vládou.
12.září – Hitlerova řeč na sjezdu v Norimberku proti Československu.
13.září – Vyhlášení stanného práva v několika českých pohraničních okresích. Henleinovo ultimatum.
15.září – Angl. min. předseda Chamberlain vyjednává v Berchtengadenu v Londýně o Československu.
18.září – Porady Francouzů s Angličany v Londýně o Československu.
21.září – Československo donuceno svými spojenci /Francouzi a Angličany/ přijmouti návrhy na postoupení německých hraničních krajů republiky Německu.
22.září – Ultimatum Československu z Godesbergu. Ustanovení nové čsl. vlády generála Syrového.
23.září – Do Tochovic přijelo prvních 53 uprchlíků z poněmčelého území /z okresu Most/. Uprchlíci byli ubytováni ve velkostatku Ar. Schwarzenberga v Tochovicích
25.září – Nové Francouzsko-Anglické porady v Londýně o Československu.
27.září – V očekávání vypuknutí války.
29.září – Schůzka čtyř velmocí v Mnichově.
30.září – Československá kapitulace.
1. – 7. října – Vyklizování sudetských oblastí: Mrzačení hranic čsl. podle sčítání r. 1910.
3.října – Uprchlíci v Tochovicích jsou vraceni do pohraničních krajů /jejich domoviny/.
5.října – Druhý president čsl. republiky Dr. Edvard Beneš vzdal se svého úřadu.
30.listopadu – Novým presidentem Česko-Slovenské republiky zvolen Dr. Emil Hácha /president nejvyššího správního soudu/.
2.prosince – Ze služebních místností odstraněny obrazy prvních dvou presidentů republiky čsl. /podle usnesení min. rady čsl.rep. z 25/11. 1938 rozk. řad. Plzeň č. 60-II./38/."
Něco málo z historie vechtrů
Na úvod musíme přiznat, že nás potěšil velký zájem čtenářů pamětní knihy.
Když jsme pátrali po informacích o historii vechtru U Kolejí, ani ve snu nás nenapadlo, že se dostaneme i k této zajímavé kronice tochovické stanice.
Určitě budeme ve zveřejňování těch nejzajímavějších ukázek z pamětní knihy pokračovat, ale v dnešním článku se zaměříme na strážní domky – neboli také vechtry či vechtrovny (z německého „Bahnwächterhaus“).
Strážní domky v Česku mají bohatou historii. Byly budovány již u prvních koněspřežných železnic a jejich zlatou érou byl rozvoj parostrojních železnic od 40. let 19. století.
Vechtry sloužily jako obydlí pro železniční strážníky a jejich rodiny a zároveň jako služební prostory pro dozor nad tratí. Byly často stavěny jeden na dohled druhého, aby si strážníci mohli opticky předávat zprávu o průjezdu vlaku a pěšími pochůzkami hlídat stav trati.
Vechtry sloužily jako obydlí pro železniční strážníky a jejich rodiny a zároveň jako služební prostory pro dozor nad tratí. Byly často stavěny jeden na dohled druhého, aby si strážníci mohli opticky předávat zprávu o průjezdu vlaku a pěšími pochůzkami hlídat stav trati.
Strážníci tratí se mezi sebou dorozumívali nejprve různobarevnými praporky, pomocí košových návěstidel a později i počtem úderů zvonkové návěsti - Číňana, kterého můžete v expozici U Kolejí nejen spatřit, ale i slyšet.
Jak strážní domky vypadaly?
Většinou bývaly alespoň částečně podsklepené, s půdním prostorem pod sedlovou střechou. Typická jsou velká okna kvůli dobrému rozhledu na trať. Na stranu mimo kolej často naopak okna chyběla.
Na vnější fasádě na místě dobře viditelném z trati bylo umístěno identifikační číslo vechtru, případně písmeno „T“ (telefon/telegram).
Zřízen býval jen suchý záchod a později z výdobytků techniky jen drážní telefon k výkonu služby či zvonková návěst – Číňan.
V některých případech byly domky stavebně spojeny s přístřeškem či čekárnou a sloužily nejen k řízení dopravy, ale i k odbavení cestujících.
O tom, kdo obýval vechtr č.51 U Kolejí, bylo možné zjistit ze zápisů dřívějšího tochovického kronikáře Miloslava Siblíka.
V našem bádání samozřejmě nepolevujeme. Snad se opět něčeho zajímavého dopátráme.
Prozatím se však vrátíme k dalšímu pokračování osudu tochovické stanice.
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 3.dílRok 1930
Léta 1926 - 1929 z pamětní knihy bohužel dochována nebyla.
Pokračujeme tedy záznamy z roku 1930, kdy na železniční stanici v Tochovicích nastoupil nový přednosta stanice Karel Rada.
„Až dosud byla stanice opatřena 2 předzvěstmi a 2 vjezdovými návěstidly, které byly obsluhovány výpravčím vlaků z malé budovy, stojící vedle dopravní kanceláře.
V září tohoto roku započato se stavbou nového zabezpečovacího zařízení, na jehož zbudování povoleno asi 120.000,-Kč.
V samém sousedství dopravní kanceláře, na místě, kde stávala již dříve uvedená budka, postaveno zděné výměnářské stanoviště, ve kterém umístěn hradlový přístroj, do kterého jsou zapnuty stará vjezd. návěstidla s předzvěstmi, nově zřízená odjezdová návěstidla, dále ústředně zapnuta výměna čís.4 a hradlové uzávěry výměn č. 1, 2 a 3. Dosavadní výměnové zámky ode všech výměn byly odstraněny. Z tohoto stavědla obsluhují se nyní též i zábrany v km 59.525.
Nové zabezpečovací zařízení bylo uvedeno v činnost dne 17.12.1930 a jeho obsluze přiděleni dosavadní výměnáři ze stanoviště č.49, které bylo nyní zrušeno.
Zbudováním tohoto zařízení získala stanice značně pro zabezpečení dopravy vlaků ve stanici, ovšem opět na úkor zaměstnanců, jejichž již dosud minimální počet má být opět snížen.
Pro osvětlení stanice, které dosud je petrolejové, ač kolem ve všech obcích jest již světlo elektrické, získali jsme letos 2 petrolejové lampy „Olso“, které byly postaveny a prvně rozžehnuty dne 11. prosince 1930.
Získati pro stanici světlo elektrické prozatím je značně obtížno. Příležitost k dosažení tohoto v roce 1928 při elektrizaci obce Tochovic, při požadovaném tehdy nákladu asi 250,-Kč, zůstala nepovšimnuta a dnes by náklad na připojení k elektr. síti, pro značnou vzdálenost, činil dle přibližného odhadu 15-20tisích Kč.
Kromě výše uvedeného opatření v zabezpečovacím zařízení stanice nebylo žádných změn. Vlaková doprava zůstala skoro nezměněna, jen v důsledku hospodářské krize o něco poklesla.
Nehoda dopravní byla jedna a sice dne 24.4.1930 se střetl přípřežný stroj vlaku 1482 s posunujícím dílem vlaku 1482, při čemž rozbity návěstní svítilny a ohnuty nárazníky přípřežného stroje.
V přepravě osob docíleno oproti loňsku malého zvýšení, v přepravě nákladní vznikl při zdejší celkové slabé frekvenci, nepatrný pokles.
Nově nastoupili – Fiala Josef (výhybkář z Milína) a nově jmenovaný přednosta stanice Rada Karel (adjunkt z Protivce).
V platových poměrech získali zaměstnanci uzákonění 13. služného (70% z měsíčního služného), které bylo vyplaceno dne 5.7.1930. Zisk tento však projektovaným zdražením bytů, paliva, prolongačními poplatky atd. v příštím roce z kapes zaměstnanců opět zmizí. Proto také finanční mizerie způsobená novou platovou úpravou v r.1926 nikterak mezi zaměstnanci nepolevila. Naděje v lepší ani pro příští rok není žádná.
Význačnějších událostí ve zdejším okrsku nebylo. Letos nařízené sčítání lidu dne 1. prosince 1930 odbylo se hladce, výsledek jeho není dosud znám.“
Podařilo se nám získat sběrný arch z tohoto roku z Národního archivu v Praze.
Samozřejmě nás zajímalo, kdo v té době žil ve vechtru č.51 (U Kolejí). Bohužel, jak jsme zjistili - vechtr v té době obýván nebyl. Snad právě neustále se snižujícím počtem zaměstnanců na železnici v době probíhající hospodářské krize - kdo ví.
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 2.dílZahájení dopravy v roce 1875 a krátké události roku 1925
Jak již víme z předchozí části, stavba zdejší železnice byla započata v červenci roku 1874 a byla dokončena v říjnu 1875.
Na zřízení tochovické stanice (která původně v Tochovicích projektována nebyla) měl největší zásluhu Ing. Jan Muzika, jehož železniční stavební podnikatelství stavbu zdejší železnice provádělo.
Ing. Jan Muzika - březnický rodák
Také si připomeňme, že v té době se začaly podél tratě stavět strážní domky - vechtry, které byly nezbytné pro bezpečný provoz na železnici.
A na 61.1km této trati byl v roce 1875 postaven i můj vechtr. V té době dostal číslo 51.
Pokračujeme ve vyprávění následujících událostí, sepsaných přednostou Karlem Radou.
„ Zahájení dopravy stalo se 20. prosince roku 1875 velmi slavnostním způsobem. Zahajovací vlak doprovázel v předním voze I. třídy sám podnikatel Ing. Jan Muzika se svými inženýry a z tochovických občanů též zdejší majitel velkostatku Dr. Bedř. Schwarzenberg."
"Slavnostní vlak řídil bývalý mladočeský poslanec Ing. Kaftan."
Toto vše bylo opsáno z původní pamětní knihy, která byla za druhé světové války zničena. Původní vybavení stanice nelze již zjistiti, pozdější změny z let 1925 až 1939 jsou uvedeny v příloze /v opisech dřívější pamětní knihy z let 1925 – 1939/.
Prvním přednostou stanice v Tochovicích byl Josef Šádek, který zde sloužil až do 14./VI. 1889 tj. 14 roků.
Po něm následovali:
Em. Kubec – 5 roků
Arnošt Knobloch – 2 roky
Matěj Fliegel – Pittermann – 6 roků
Frant. Pavlas – 1 rok
Alois Rufera – 10 roků
Jarosl. Ketzenberg – 17 roků
Karel Rada – 16 roků
Josef Matas – slouží dodnes“
Nyní se tedy přesuneme do roku 1925 a budeme pokračovat, tentokrát zápisky dalšího přednosty tochovické stanice, Jaroslava Ketzenberga:
„Dne 1. června 1925 bylo v tochovické obci započato se stavbou okresní silnice. Nová silnice odbočuje od okresní silnice Březnice – Příbram, vede přes obec Tochovice a v km 60.6/7 přes trať rakovnicko-protivínskou. Stavba silnice provedena v roce 1925 pouze ku železniční trati.
Příští rok se pokračuje se stavbou silnice směrem k Hořejanům.“
Dnešní vyprávění o historii (nejen železniční) v Tochovicích ukončíme.
Příště se přesuneme o více než 4 roky dopředu. Ne záměrně. Léta 1926 – 1929 se bohužel v Pamětní knize stanice Tochovice nedochovala.
V dalším díle nás čeká rok 1930. Dozvíme se např., jaké v té době bylo na této dráze zabezpečovací zařízení, osvětlení, jak se dařilo přepravě osobní i nákladní, jak se vedlo zaměstnancům železnice.....
V té době sužovala Tochovice (a celou republiku) hospodářská krize. To nejhorší je však teprve čekalo.
Ale o tom až v dalších dílech.
Ohlédnutí za rokem 2024
- začali jsme s bádáním a přinášíme první výsledky 🧐
- začali jsme s bádáním a přinášíme první výsledky 🧐
Koncem minulého roku jsme zahájili menší badatelskou akci. Snažíme se vypátrat něco málo o historii vechtru U Kolejí.
Teda - musím říci, že to není nic jednoduchého.
Oslovili jsme Správu železnic, Státní oblastní archiv, Národní archiv, …. Díky tomu jsme získali malý „poklad“ – přístup k Pamětní knize železniční stanice Tochovice.
Rádi se s Vámi o tuto zajímavost podělíme, a tak – zatímco budeme po historii vechtru i nadále pátrat – přineseme Vám prozatím malý seriál - Paměti z obce Tochovice tak, jak je postupně sepisovali tehdejší přednostové stanice.
A začneme – jak jinak – úvodem.
Zapsal přednosta: Karel Rada
„Stanice Tochovice leží na trati Zdice-Protivín v km 69.527 - 60.32 výška nad hladinou mořskou 486.9. Stanice jest podřízena ředitelství státních drah v Plzni. Obec Tochovice přísluší okresní správě politické v Blatné, okresnímu soudu v Březnici, krajskému soudu v Písku, bernímu úřadu v Blatné, obchodní a živnostenské komoře v Plzni.
Z úvodní části prvé pamětní knihy zaznamenávám jen onu trochu, na kterou se přesně pamatuji a pak z několika poznámek, které jsem si učinil za vypravování pamětníka Dr. Bedřicha Schwarzenberga a které jsem do dnešního dne šťastnou náhodou uchoval.
Se stavbou zdejší železnice bylo započato v červenci roku 1874. Stavbu provádělo železniční stavební podnikatelství Ing. Jana Muziky a stavba dokončena v říjnu 1875. Původně měla vésti železniční trať směrem Příbram – Milín – Chraštice – Orlík – Písek. Na nátlak zástupců z Mirovic, pozměněn směr Milín – Březnice – Mirovice.
V Tochovicích stanice však projektována nebyla. Za její zřízení dlužno děkovati, dle vypravování Dr. B. Schwarzenberga, jen úsilí Ing. Jana Muziky, březnického rodáka, který jako student vyučoval děti ředitele tochovického panství Rotta. Z vděčnosti k tomuto, za jeho nezištnou podporu v těžkých dobách Muzikova mládí, přičinil se Ing. Muzika, že přes potíže, jež byly činěny postavení nádraží, hlavně odmítavým stanoviskem tochovických občanů k odprodeji nutných pozemků, stanice zřízena byla.
K jejímu zřízení také značně dopomohlo, že právě v době stavby dráhy přišel do nuceného prodeje statek Pešiců z Horčápska. Z tohoto prodeje bylo možno levněji odkoupiti potřebné pozemky a z toho důvodu také dnes nádraží stojí 1 km od obce Tochovice, ačkoliv trať vede krásnou rovinou, těsně okolo tochovického kostela a samotné obce. Celkový finanční náklad není znám, až na odprodej několika farských polí u Tochovic…. v celkové částce 565 zl. 30 kr.“
Na co se můžete těšit v dalším díle?
Třeba na to, jak vypadal první den zahájení dopravy na trati.
Tak zase příště… 🙋♂️
📸 Z našeho fotoarchivu 📸
Představujeme funkčního Číňana 👍
Ohlédnutí za rokem 2024- otočné jízdní řády? Už máme 😊
„Tak v kolik nám to jede a kdy tam budeme?“ Klasická otázka, kterou si asi položí každý cestující.
Odpověď samozřejmě najde v jízdním řádu.
V dnešní době si jakékoli vlakové spojení nejjednodušeji vyhledá na internetu či v různých dopravních aplikacích. Přehled o příjezdech a odjezdech vlaků najdeme také na elektronických panelech přímo na nádražích.
Málokdo již asi sáhne po jízdním řádu v tištěné podobě. Mladší generace si dnes již nejspíš neumí představit, že před pár desítkami let byl knižní jízdní řád obvyklý v každé domácnosti, na nádražích visely panely, na které se ručně dosazovala čísla znázorňující odjezdy vlaků a tištěné jízdní řády se lepily na otočné panely. Historie, které měla své kouzlo.
By Manfred E. Fritsche - mef-presseservice, CC BY-SA 2.0 de, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=2853056
Takovouto nostalgii máme i v expozici U Kolejí. Dobový panel s časy příjezdů a odjezdů vlaků zde můžete vidět již několik let.
V loňském roce se mi však podařilo sehnat další historický skvost – otočný panel s tištěnými jízdními řády.
Prozatím čeká na své místo v expozici, ale jakmile pro něj najdu vhodné místo, určitě Vám jej předvedeme v celé kráse.
Jak dříve otočné jízdní řády vypadaly, Vám prozatím ukážeme alespoň na ilustračních fotografiích.
By ŠJů, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=19316133
By Ben Skála - Own work, CC BY-SA 4.0, https://commons.wikimedia.org/w/index.php?curid=117891169
Tak co, pamatujete se na ně? Tenkrát prostě nešlo odolat a nezatočit si – jen tak. Hlavně jako děti jsme roztáčely všechny válce najednou. Jo, to byly časy.
A kdy vlastně jízdní řády vznikly? Zdálo by se, že s první lokomotivou. Kdepak.
Jeho historie v České republice sahá cca do roku 1827, kdy byla u nás zahájena koněspřežná dráha – tenkrát vedla z Českých Budějovic do Lince.
Jízdní řády v knižní a sešitové podobě přišly na řadu až na přelomu 19. a 20.století. V období před první světovou válkou vydávalo příslušné vídeňské ministerstvo několikrát ročně knižní jízdní řád „Österreichisches Kursbuch“.
Na tuto praxi navázala i první československá republika v níž jízdní řád vydávalo příslušné československé ministerstvo. Kromě úředního jízdního řádu vycházel dlouhodobě Vilímkův jízdní řád.
Kolem roku 1948 začaly oficiální železniční knižní jízdní řády vydávat ČSD.
Nu, teď jen pro ten náš otočný najít vhodné místo a pak si zase můžete zavzpomínat - U Kolejí ❤🚂
Expozice U Kolejí v připravovaném projektu hry Train Simulator 🚂
Dostali jsme informaci, že se připravuje nový projekt do hry Train Simulator.
Na trati 200 Zdice - Protivín se tam objeví expozice U Kolejí a Tochovice - zastávka ❤.
Tvůrcům přejeme mnoho úspěchů a hráčům dobrou zábavu 😉🙋♂️
Návěstidla U Kolejí ve hře.....
... a ve skutečnosti.
Ohlédnutí za rokem 2024 ....aneb - dnes to vezmeme jedním vrzem 😉
Dnešní ohlédnutí za rokem 2024 bude trochu speciální. Nebudeme se věnovat jednotlivým „přírůstkům“ či událostem, ale vtěsnáme sem (doufám) vše, co loňský rok expozici U Kolejí přinesl.
Důvod? Je toho tolik, že kdybychom popisovali každou jednu novinku z loňska, tak by to bylo opravdu na dlouhou dobu (ale nebojte, určitě se k některým věcem budeme v dalších „Ohlédnutích za rokem 2024“ věnovat trochu podrobněji).
Největší novinkou byl určitě více než 100 let starý vagón. Mám v úmyslu jej zrenovovat a časem by sloužil k zážitkovému ubytování. Prozatím jej využíváme jako rekvizitu k akcím U Kolejí – např. jako dočasné ubytování pro Halloweenská strašidla či jako Pekelný vagón.
Další naprostou „bombou“ je hradlový přístroj, který v expozici dosud chyběl.
Ti dříve narození si zajisté vzpomenou na otočné jízdní řády – ano, i tento exponát má letos své nové místo U Kolejí.
Na své ukotvení a zprovoznění čekají další „přírůstky“ – hlavní světelné výjezdové návěstidlo AŽD, další mechanické návěstidlo, trpasličí návěstidla nebo např. starý amplion.
Do sbírky železničářských luceren přibyl další kousek (samozřejmě vyčištěný a zrenovovaný).
Zdá se Vám toho prozatím málo? Ok, tak pokračujeme....
V loňském roce se mi podařilo sehnat další díly na mechanickou závoru s trojlístkem, kterou bych rád letos zprovoznil.
Z dopravních či traťových značek přibyl výstražný kříž pro železniční přejezd vícekolejný a další sklonovníky nebo např. další varovná tabule „Pozor na vlak“.
Naše galerie děl Jiřího Boudy se rozrostla o další kousky a přibyly i jiné obrazy s železniční tématikou.
Nezapomněl jsem ani na starší exponáty a tak se jedna z poškozených varovných tabulí dočkala renovace a opět září v celé své kráse.
Zahradu U Kolejí osvětluje nyní též starožitná pouliční lampa, kterou jsem kdysi přivezl spolu s parní lokomotivou Hortenzií a konečně se dočkala svého místa i zprovoznění.
Když už jsme u lamp – v loňském roce se mi podařilo sehnat další pouliční lampu a ne ledajakou. Kdysi zářila na Kampě.
Návštěvníci expozice si mohou vychutnat atmosféru projíždějících vlaků kousek od kolejí. Bylo tam pro ně vytvořené nové místo k příjemnému posezení, kterému vévodí nově vyhotovený stolek ze starého šicího stroje. Aby jim výhled na vlaky nekazil plot, vytvořil jsem další vychytávku – plot je možné v dané části jednoduše sklopit.
Přiznám se, že toto místo využívám velmi často a mám jej opravdu rád.
Právě na této straně domu přibyla i nová cedule s číslem 51.
Jedná se o původní číslo vechtru U Kolejí a je umístěna tak, aby byla dobře vidět z vlaku – jako to bývalo v dřívějších dobách.
Podařilo se mi sehnat zmenšenou maketu lokomotivy, kterou bych rád letos umístil před expozicí. Ještě pár úprav a bude vítat návštěvníky U Kolejí.
Stále Vám toho připadá málo? Ještě nekončíme 😉
Pro fanoušky turistiky jsme nechali vyrobit turistické vizitky U Kolejí, které zde dosud chyběly a zařadili jsme tak naší expozici na turistickou mapu projektu Wander Book. A nejen tam.
Expozice U Kolejí byla v loňském roce zařazena jako turistický cíl a zajímavost i na stránkách Výletníku či Brdy a Podbrdsko.
V loňském roce se zde konalo i několik akcí. Přivítali jsme účastníky Velikonočního vlaku, pro děti z MŠ Tochovice jsme připravili Halloweenskou stezku a v prosinci jsme - ve spolupráci s čertovskou bandou - uspořádali Pekelný vagón.
A na závěr trocha „upraveného retra“. Návštěvy U Kolejí letos mohou využít několik originálních podtácků vyrobených ze staré železniční deky – třeba pod sklenici oroseného piva.
Jak sami vidíte, na jeden rok toho bylo až až. Dokonce tolik, že je možné, že jsme nějakou tu „novinku“ opomněli zmínit.
Uvidíme, co přinese rok 2025. Přál bych si, aby byl skvělý a úspěšný nejen pro expozici U Kolejí, ale i pro každého z Vás.
Plňme si své sny a udělejme si ho co nejkrásnějším ❤🍀🙋♂️
Pomozte nám najít informace o historii vechtru U Kolejí 🙏
Letos je to přesně 150 let, co byl postaven vechtr U Kolejí a my se o něm snažíme dohledat nějaké informace z historie. Vzhledem k tomu, že již uplynul opravdu dlouhý čas, není to snadné.
Zkoušíme kontaktovat všechna možná místa a napadlo nás, obrátit se i na Vás, milí návštěvníci.
Pokud by se Vám podařilo některé historické informace o vechtru najít nebo snad máte jeho dobové fotografie, či byste nám chtěli nějak s dohledáním pomoci, budeme rádi, když se nám ozvete buď přes kontaktní formulář, nebo na mail: ukoleji.cz@ukoleji.cz.
Vechtr (strážní domek) byl postaven v roce 1875 v Tochovicích na 61.1km tratě č. 200 - Zdice – Protivín. Jeho číslo (nevíme, zda již od samého začátku) bylo 51 (nynější adresa je Tochovice 87).
Věříme, že se nám o něm podaří najít více informací, třeba i díky někomu z Vás. Budeme vděčni za jakoukoli pomoc a kdo ví, třeba bude letošní 150.výročí o to zajímavější.
Díky každému, kdo se zapojí. Snad se nám to společně podaří.
Ohlédnutí za rokem 2024TURISTICKÉ VIZITKY
V roce 2024 jsme připravili malé překvapení pro sběratele turistických vizitek. Stali jsme se součástí tohoto mezinárodního cestovatelského projektu.
O Absolventskou vizitku s Trutnovským Brejlovcem byl obrovský zájem, který jsme vskutku nečekali 😀.
Tochovice tak získali svou první značku na turistické mapě Wander Book.
📸Z NAŠÍ fotogalerie 📸
Vánoční Hortenzie ✨🚂✨
Ohlédnutí za rokem 2024 - VELIKONOČNÍ VLAK
A je tu naše první ohlédnutí za končícím rokem.
Sezónu jsme letos začali brzy. 23. března 2024 totiž navštívili expozici cestující ze speciálního Velikonočního vlaku.
Prohlídka U Kolejí byla součástí jejich výletu na Velikonoční jarmark lidových řemesel konající se v Rožmitálu pod Třemšínem.
Ačkoli bylo počasí ještě dosti chladné, návštěvníků se sešlo dost a jsme rádi, že se jim U Kolejí líbilo 😊
📸 Z NAŠÍ FOTOGALERIE 📸
Zimní romantika U Kolejí ❄🚂❄
📸 Z NAŠÍ FOTOGALERIE 📸
Když se sejdou dva železniční šílenci 🚂
Máme tu pokračování cesty našeho vagónu.
Z Halloweenské stezky jste si již nejspíš všimli, že můj vysněný vagón konečně „doputoval“ z Nymburka do Tochovic.
Trochu se vrátíme v čase, kdy stál ještě zahrabaný v hlíně a čekal na svou cestu do nového domova.
Vsadil jsem opět na jistotu a poprosil jsem o pomoc s přepravou mého kamaráda Vencu. Jj, kde bych bez něj a jeho „svaté trpělivosti se mnou“, byl?
Domluvili jsme se, že pro vagón vyrazíme koncem září. Povolení k převozu nadměrného nákladu nám nakonec vyběhala Vencova manželka, za což jí patří veliké DÍKY!
„Vydolovat“ vagón zapuštěný mnoho let v zemi nebyla legrace. Odkopávání, vyheverování a podkládání mi zabralo celý víkend. Nárazníky musely jít dolů, jinak bychom vagón na podvalník kvůli jeho délce nedostali.
Začalo obvolávání firem, které provádějí jeřábnické práce. Vagón stál pod stromy a dostat ho odtamtud nebude lehké.
Musím ocenit skvělý přístup pana Korčáka, majitele firmy LIVALIFT s.r.o. Přijel se předem na vagón podívat. Museli použít rozpěrky, aby se vagón nerozpadl a ochotně mi je zapůjčil i na vykládku v Tochovicích. Prostě profesionální, ochotný a hlavně lidský přístup. V dnešní době se toto hned tak nevidí, o to víc si toho cením.
Pokud byste v okolí Nymburka či Peček potřebovali spolehlivé jeřábnické práce, rozhodně doporučuji. Výborná dohoda i spolupráce!
Ještě jednou - veliké DÍKY!
Za necelé dvě hodiny byl vagón naložený a připravený na cestu domů.
Vykládka v Tochovicích se neobešla bez menších problémů. Původní jeřáb, který jsem měl zajištěný, se porouchal, ale naštěstí se podařilo sehnat náhradní.
Konečně! Vagón je na svém místě a dočkal se alespoň nejnutnějšího vyčištění.
O Halloweenu dokonce přivítal první návštěvníky 😁👻
Příští rok mě čeká spousta práce. Renovace vagónu, Hortenzie, Číňana atd. Další opravy a údržba.
Slýchávám od lidí z okolí i návštěvníků, že by nebylo špatné uspořádat nějakou dobrovolnou „brigádu“ U Kolejí, spojenou nejen s prací, ale třeba i s grilováním či opékáním buřtů apod.
A protože s více pomocníky nejenže práce rychleji ubíhá, ale je i větší zábava, určitě něco takového zrealizujeme. Pokud se budete chtít přidat, budeme rádi 😊.
Vagón v nejbližších dnech čeká ještě jedna proměna. Tentokrát v pekelný. Čerti i strašidla se již na cestu k nám připravují… Kdy to bude? O tom se brzy dozvíte.
Je tady pokračování příběhu. Co myslíte? Bude vagón nebo nebude? 😉
Vagón zvenku jsem vám již ukazoval. Uvnitř nevypadal o nic lépe.
V duchu jsem si říkal: „Ty jsi fakt blázen. Vzít takový vagón. Zvládneš ho zrenovovat?“
Ano jsem blázen. V myšlenkách už jsem viděl, co kde předělat, kde co bude stát. Vím, že to nebude hotové za rok. Vím, že to bude stát dost a jak se říká - finance jsou až na prvním místě. Ale už teď jsem přesvědčený, že výsledek bude stát za to. Svého snu jsem se nehodlal vzdát.
S majiteli jsme se nakonec domluvili na výměně - vagón za plechovou garáž.
Začalo přeměřování, plánování.
Vybral jsem pro nový přírůstek v expozici pěkné místo s výhledem na trať a přitom v soukromí. Ano, tady se bude dobře vyjímat.
Jelikož jsem v ochranném pásmu drah, musel jsem oslovit Správu železnic. Bez jejich svolení to zkrátka nejde.
„Smí na tomto místě stát vagón? Nebude to vadit?“
Zaslal jsem plánek, zaměření. Skvělé, nevadilo – vagón tam mít mohu.
Samozřejmě bylo potřeba připravit podklad. S tím mi pomohli moji nejbližší – prostě taková akce „Z“ (U Kolejí prostě není žádná nuda).
Vagón tedy bude, ale stále ještě stojí více než 120km od expozice. Jak už jsem psal – zapadlý v hlíně.
Vydolovat ho a převézt – to nebude tak "snadné", jako třeba s garáží. Tu rozeberete, složíte, ale vagón? Jedině vcelku.
Co to tedy znamená? Sehnat dopravu. Sehnat jeřáb jak na naložení v Nymburce, tak na vykládku v Tochovicích. A abych to opravdu neměl moc „jednoduché“, tak další problém. Vagón má na šířku 3 metry. Potřebuji povolení Ministerstva dopravy k převozu nadměrného nákladu (pokutu až 500 tis. by se mi opravdu platit nechtělo).
Čekali mě ještě hodně napínavé okamžiky – ale o tom zase až příště 😉🙋♂️
Co se děje U Kolejí? Začíná se psát nový příběh.
Tentokrát jej můžete se mnou prožívat od úplného začátku. Jaký bude konec? – na to jsem sám zvědavý.
Tak tedy – jdeme na to 😉
Dlouho jsem toužil mít ještě jeden vagón, který by sloužil jako ubytování. Opravdu dlouho. Prostě starý železniční vagón, který bych zrenovoval a udělal v něm příjemné zážitkové ubytování. Zkrátka SEN. Snít o něčem není nic těžkého, ale splnit si to, po čem toužíte (a aby to pro vás bylo finančně dostupné), to už bývá opravdu oříšek. Hledal jsem, sháněl, poptával jsem se, kde se dalo … a stále nic.
Až jednou….
To, co jsem se vzápětí dozvěděl od jejích rodičů, mi vyrazilo dech. Kousek odtud, v zahrádkářské kolonii, prý jeden takový stojí. Zahrádkáři ho používají jako skladiště nářadí – no prostě jako kůlnu. Neuvěřitelné. Sháněl jsem všude možně, ale nikdy by mě nenapadlo, že takovýhle železniční poklad se bude nacházet – na zahrádce. A ještě navíc v mé blízkosti. Tady bych ho opravdu nehledal.
Na nic jsem nečekal, musel jsem jej hned vidět. Ano, stál tam.
Starý, špinavý, ztrouchnivělý, zabořený v hlíně. Pro někoho naprosto nevzhledná věc, která jen tak tak plní svůj současný účel. Pro mě poklad. Láska na první pohled ❤. Čekal tam na mě 😊
Ten vagón prostě chci! Komu patří? Prý místnímu zahrádkářskému spolku.
Zapojil jsem přítelčinu rodinu a za pár dní jsem měl telefonní číslo na majitele.
Bohužel. O prodeji neuvažují. Vagón tam stojí již téměř 38 let, využívají jej. Kdepak.
Být tak blízko cíle a vzdát se? To prostě nešlo.
Ano, jsem zkrátka blázen. Můj „poklad“ možná na první pohled vypadá hrozně. Ale já vidím svůj sen.
Tohle jsem již kdysi zažil. I tenkrát se mi všichni smáli a klepali si na čelo. No, a je to tu zase…. 😉😆
Jak bude příběh pokračovat? Brzy se to dozvíte 😉🙋♂️
HISTORICKÉ OKÉNKO
Jak to všechno začalo?
Myslím, že by bylo dobré vám ukázat, jak vše začalo a co vše se muselo udělat, aby nějaká expozice vznikla.
Moji rodiče koupili tento vechtr (z roku 1875), když mi bylo 8 let - v roce 1980.
Moji rodiče koupili tento vechtr (z roku 1875), když mi bylo 8 let - v roce 1980.
Nikdy bych nevěřil, že zde jednou budu žít trvale, natož abych začal dělat nějakou expozici. Jenže, víte jak to je. Člověk míní - život mění. Dnes tady žiji skoro 21 let a neměnil bych. Mám to tady rád ❤🚂
Duben 2007