Pamětní kniha stanice Tochovice
- začali jsme s bádáním a přinášíme první výsledky 🧐
- začali jsme s bádáním a přinášíme první výsledky 🧐
Koncem minulého roku jsme zahájili menší badatelskou akci. Snažíme se vypátrat něco málo o historii vechtru U Kolejí.
Teda - musím říci, že to není nic jednoduchého.
Oslovili jsme Správu železnic, Státní oblastní archiv, Národní archiv, …. Díky tomu jsme získali malý „poklad“ – přístup k Pamětní knize železniční stanice Tochovice.
Rádi se s Vámi o tuto zajímavost podělíme, a tak – zatímco budeme po historii vechtru i nadále pátrat – přineseme Vám prozatím malý seriál - Paměti z obce Tochovice tak, jak je postupně sepisovali tehdejší přednostové stanice.
A začneme – jak jinak – úvodem.
Zapsal přednosta: Karel Rada
„Stanice Tochovice leží na trati Zdice-Protivín v km 69.527 - 60.32 výška nad hladinou mořskou 486.9. Stanice jest podřízena ředitelství státních drah v Plzni. Obec Tochovice přísluší okresní správě politické v Blatné, okresnímu soudu v Březnici, krajskému soudu v Písku, bernímu úřadu v Blatné, obchodní a živnostenské komoře v Plzni.
Z úvodní části prvé pamětní knihy zaznamenávám jen onu trochu, na kterou se přesně pamatuji a pak z několika poznámek, které jsem si učinil za vypravování pamětníka Dr. Bedřicha Schwarzenberga a které jsem do dnešního dne šťastnou náhodou uchoval.
Se stavbou zdejší železnice bylo započato v červenci roku 1874. Stavbu provádělo železniční stavební podnikatelství Ing. Jana Muziky a stavba dokončena v říjnu 1875. Původně měla vésti železniční trať směrem Příbram – Milín – Chraštice – Orlík – Písek. Na nátlak zástupců z Mirovic, pozměněn směr Milín – Březnice – Mirovice.
V Tochovicích stanice však projektována nebyla. Za její zřízení dlužno děkovati, dle vypravování Dr. B. Schwarzenberga, jen úsilí Ing. Jana Muziky, březnického rodáka, který jako student vyučoval děti ředitele tochovického panství Rotta. Z vděčnosti k tomuto, za jeho nezištnou podporu v těžkých dobách Muzikova mládí, přičinil se Ing. Muzika, že přes potíže, jež byly činěny postavení nádraží, hlavně odmítavým stanoviskem tochovických občanů k odprodeji nutných pozemků, stanice zřízena byla.
K jejímu zřízení také značně dopomohlo, že právě v době stavby dráhy přišel do nuceného prodeje statek Pešiců z Horčápska. Z tohoto prodeje bylo možno levněji odkoupiti potřebné pozemky a z toho důvodu také dnes nádraží stojí 1 km od obce Tochovice, ačkoliv trať vede krásnou rovinou, těsně okolo tochovického kostela a samotné obce. Celkový finanční náklad není znám, až na odprodej několika farských polí u Tochovic…. v celkové částce 565 zl. 30 kr.“
Na co se můžete těšit v dalším díle?
Třeba na to, jak vypadal první den zahájení dopravy na trati.
Tak zase příště… 🙋♂️
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 2.dílZahájení dopravy v roce 1875 a krátké události roku 1925
Jak již víme z předchozí části, stavba zdejší železnice byla započata v červenci roku 1874 a byla dokončena v říjnu 1875.
Na zřízení tochovické stanice (která původně v Tochovicích projektována nebyla) měl největší zásluhu Ing. Jan Muzika, jehož železniční stavební podnikatelství stavbu zdejší železnice provádělo.
Ing. Jan Muzika - březnický rodák
Také si připomeňme, že v té době se začaly podél tratě stavět strážní domky - vechtry, které byly nezbytné pro bezpečný provoz na železnici.
A na 61.1km této trati byl v roce 1875 postaven i můj vechtr. V té době dostal číslo 51.
Pokračujeme ve vyprávění následujících událostí, sepsaných přednostou Karlem Radou.
„ Zahájení dopravy stalo se 20. prosince roku 1875 velmi slavnostním způsobem. Zahajovací vlak doprovázel v předním voze I. třídy sám podnikatel Ing. Jan Muzika se svými inženýry a z tochovických občanů též zdejší majitel velkostatku Dr. Bedř. Schwarzenberg."
"Slavnostní vlak řídil bývalý mladočeský poslanec Ing. Kaftan."
Toto vše bylo opsáno z původní pamětní knihy, která byla za druhé světové války zničena. Původní vybavení stanice nelze již zjistiti, pozdější změny z let 1925 až 1939 jsou uvedeny v příloze /v opisech dřívější pamětní knihy z let 1925 – 1939/.
Prvním přednostou stanice v Tochovicích byl Josef Šádek, který zde sloužil až do 14./VI. 1889 tj. 14 roků.
Po něm následovali:
Em. Kubec – 5 roků
Arnošt Knobloch – 2 roky
Matěj Fliegel – Pittermann – 6 roků
Frant. Pavlas – 1 rok
Alois Rufera – 10 roků
Jarosl. Ketzenberg – 17 roků
Karel Rada – 16 roků
Josef Matas – slouží dodnes“
Nyní se tedy přesuneme do roku 1925 a budeme pokračovat, tentokrát zápisky dalšího přednosty tochovické stanice, Jaroslava Ketzenberga:
„Dne 1. června 1925 bylo v tochovické obci započato se stavbou okresní silnice. Nová silnice odbočuje od okresní silnice Březnice – Příbram, vede přes obec Tochovice a v km 60.6/7 přes trať rakovnicko-protivínskou. Stavba silnice provedena v roce 1925 pouze ku železniční trati.
Příští rok se pokračuje se stavbou silnice směrem k Hořejanům.“
Dnešní vyprávění o historii (nejen železniční) v Tochovicích ukončíme.
Příště se přesuneme o více než 4 roky dopředu. Ne záměrně. Léta 1926 – 1929 se bohužel v Pamětní knize stanice Tochovice nedochovala.
V dalším díle nás čeká rok 1930. Dozvíme se např., jaké v té době bylo na této dráze zabezpečovací zařízení, osvětlení, jak se dařilo přepravě osobní i nákladní, jak se vedlo zaměstnancům železnice.....
V té době sužovala Tochovice (a celou republiku) hospodářská krize. To nejhorší je však teprve čekalo.
Ale o tom až v dalších dílech.
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 3.dílRok 1930
Léta 1926 - 1929 z pamětní knihy bohužel dochována nebyla.
Pokračujeme tedy záznamy z roku 1930, kdy na železniční stanici v Tochovicích nastoupil nový přednosta stanice Karel Rada.
„Až dosud byla stanice opatřena 2 předzvěstmi a 2 vjezdovými návěstidly, které byly obsluhovány výpravčím vlaků z malé budovy, stojící vedle dopravní kanceláře.
V září tohoto roku započato se stavbou nového zabezpečovacího zařízení, na jehož zbudování povoleno asi 120.000,-Kč.
V samém sousedství dopravní kanceláře, na místě, kde stávala již dříve uvedená budka, postaveno zděné výměnářské stanoviště, ve kterém umístěn hradlový přístroj, do kterého jsou zapnuty stará vjezd. návěstidla s předzvěstmi, nově zřízená odjezdová návěstidla, dále ústředně zapnuta výměna čís.4 a hradlové uzávěry výměn č. 1, 2 a 3. Dosavadní výměnové zámky ode všech výměn byly odstraněny. Z tohoto stavědla obsluhují se nyní též i zábrany v km 59.525.
Nové zabezpečovací zařízení bylo uvedeno v činnost dne 17.12.1930 a jeho obsluze přiděleni dosavadní výměnáři ze stanoviště č.49, které bylo nyní zrušeno.
Zbudováním tohoto zařízení získala stanice značně pro zabezpečení dopravy vlaků ve stanici, ovšem opět na úkor zaměstnanců, jejichž již dosud minimální počet má být opět snížen.
Pro osvětlení stanice, které dosud je petrolejové, ač kolem ve všech obcích jest již světlo elektrické, získali jsme letos 2 petrolejové lampy „Olso“, které byly postaveny a prvně rozžehnuty dne 11. prosince 1930.
Získati pro stanici světlo elektrické prozatím je značně obtížno. Příležitost k dosažení tohoto v roce 1928 při elektrizaci obce Tochovic, při požadovaném tehdy nákladu asi 250,-Kč, zůstala nepovšimnuta a dnes by náklad na připojení k elektr. síti, pro značnou vzdálenost, činil dle přibližného odhadu 15-20tisích Kč.
Kromě výše uvedeného opatření v zabezpečovacím zařízení stanice nebylo žádných změn. Vlaková doprava zůstala skoro nezměněna, jen v důsledku hospodářské krize o něco poklesla.
Nehoda dopravní byla jedna a sice dne 24.4.1930 se střetl přípřežný stroj vlaku 1482 s posunujícím dílem vlaku 1482, při čemž rozbity návěstní svítilny a ohnuty nárazníky přípřežného stroje.
V přepravě osob docíleno oproti loňsku malého zvýšení, v přepravě nákladní vznikl při zdejší celkové slabé frekvenci, nepatrný pokles.
Nově nastoupili – Fiala Josef (výhybkář z Milína) a nově jmenovaný přednosta stanice Rada Karel (adjunkt z Protivce).
V platových poměrech získali zaměstnanci uzákonění 13. služného (70% z měsíčního služného), které bylo vyplaceno dne 5.7.1930. Zisk tento však projektovaným zdražením bytů, paliva, prolongačními poplatky atd. v příštím roce z kapes zaměstnanců opět zmizí. Proto také finanční mizerie způsobená novou platovou úpravou v r.1926 nikterak mezi zaměstnanci nepolevila. Naděje v lepší ani pro příští rok není žádná.
Význačnějších událostí ve zdejším okrsku nebylo. Letos nařízené sčítání lidu dne 1. prosince 1930 odbylo se hladce, výsledek jeho není dosud znám.“
Podařilo se nám získat sběrný arch z tohoto roku z Národního archivu v Praze.
Samozřejmě nás zajímalo, kdo v té době žil ve vechtru č.51 (U Kolejí). Bohužel, jak jsme zjistili - vechtr v té době obýván nebyl. Snad právě neustále se snižujícím počtem zaměstnanců na železnici v době probíhající hospodářské krize - kdo ví.
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 4.dílVývoj národní katastrofy - mobilizace
Následujících 7 let shrneme jen krátce. V podstatě se nic mimořádně zajímavého neudálo.
Vzrůstala nezaměstnanost a to se odráželo i na poklesu prodeje dělnických jízdenek. V těchto letech se také snižovaly platy zaměstnanců drah, vánoční příspěvek byl zrušen úplně z důvodu prázdné státní pokladny.
Z knihy:
"V roce 1935 byla opravena staniční budova. Stará omítka byla všechna otlučena a nahrazena břízolitem."
"Dne 2.října 1936 zemřel zdejší velkostatkář a dobrodinec zdejšího kraje, bývalý kníže Dr. Bedřich Schwarzenberg a pochován v rodinné hrobce na Orlíku."
Tato léta zakočíme posledními větami, které do knihy zapsal tehdejší přednosta v roce 1937:
„Stoupající zaměstnanost v tomto roce, jakož i pozvolné zlepšování celkové hospodářské situace měly dobrý vliv i na zvýšení komerčního výkonu zdejší stanice. Celkový roční příjem v hotovosti zvýšil se o cca 60.000,-Kč. Lze si jen přáti, aby zlepšování hospodářského vývoje pokračovalo i v příštím roce.“
Kdo by tehdy tušil…
ROK 1938 – sepsal Karel Rada, přednosta tochovické stanice
„Neblahé události, které letošního roku tak krutě postihly celou naší republiku, měly vliv i na všechnu dopravu.
Po neobvykle silné dopravní frekvenci o X. sokolském sletu v Praze, konaném v měsících červnu a červenci, byl po vyhlášení mobilizace dne 23. září jízdní řád neustále měněn…. Zpoždění vlaků jak osobních tak i nákladních bylo neobvykle velké /u některých nákladních vlaků i přes 4 hodiny/.
Slibné a stálé zlepšování hospodářské situace z loňska pokračovalo dále i v prvních měsících letošního roku až do podzimní národní katastrofy.
Polární záře, neobvyklý to přírodní úkaz v našich krajích, byla i ze zdejší stanice krásně pozorována dne 25. ledna t.r. mezi 20. a 21.hodinou.
Vývoj národní katastrofy:
21.srpna – Přerušení jednání s Henleinem.
26.srpna – Proklamace „volné akce“ sudetoněmeckých příslušníků.
1. září – Henlein u Hitlera.
4.září – Návrhy čsl. vlády Němcům.
7.září – Henleinovci pro vyprovokovanou zrážku Němců s Čechy v Mor. Ostravě přerušili jednání s čsl. vládou.
12.září – Hitlerova řeč na sjezdu v Norimberku proti Československu.
13.září – Vyhlášení stanného práva v několika českých pohraničních okresích. Henleinovo ultimatum.
15.září – Angl. min. předseda Chamberlain vyjednává v Berchtengadenu v Londýně o Československu.
18.září – Porady Francouzů s Angličany v Londýně o Československu.
21.září – Československo donuceno svými spojenci /Francouzi a Angličany/ přijmouti návrhy na postoupení německých hraničních krajů republiky Německu.
22.září – Ultimatum Československu z Godesbergu. Ustanovení nové čsl. vlády generála Syrového.
23.září – Do Tochovic přijelo prvních 53 uprchlíků z poněmčelého území /z okresu Most/. Uprchlíci byli ubytováni ve velkostatku Ar. Schwarzenberga v Tochovicích
25.září – Nové Francouzsko-Anglické porady v Londýně o Československu.
27.září – V očekávání vypuknutí války.
29.září – Schůzka čtyř velmocí v Mnichově.
30.září – Československá kapitulace.
1. – 7. října – Vyklizování sudetských oblastí: Mrzačení hranic čsl. podle sčítání r. 1910.
3.října – Uprchlíci v Tochovicích jsou vraceni do pohraničních krajů /jejich domoviny/.
5.října – Druhý president čsl. republiky Dr. Edvard Beneš vzdal se svého úřadu.
30.listopadu – Novým presidentem Česko-Slovenské republiky zvolen Dr. Emil Hácha /president nejvyššího správního soudu/.
2.prosince – Ze služebních místností odstraněny obrazy prvních dvou presidentů republiky čsl. /podle usnesení min. rady čsl.rep. z 25/11. 1938 rozk. řad. Plzeň č. 60-II./38/."
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 5. dílLéta 1939 - 1944
Opět pokračujeme ve vyprávění přednosty Karla Rady.
Tentokrát čteme ze zápisů provedených v letech 1939-1944.
Rok 1939
„Počet pravidelných vlaků stoupl z 31 na 36 vlaků denně. Osobní doprava následkem omezení autodopravy značně stoupla.
Dne 15.března 1939 zanikla Československý republika. Ze zemí Čech a Moravy zřízen německou říší Protektorát pro Čechy a Moravu, z bývalého Slovenska ustaven samostatný slovenský štát /republika/, bývalou Podkarpatskou Ukrajinu obsadilo Maďarsko.“
1940 – 1944
„Z následujících let 1940-1944, snad nejtěžších, které kdy postihly český národ a o nichž budou historikové jistě podrobněji a lépe psáti na jiných místech, zaznamenávám velkou dopravní nehodu, přihodivší se ve zdejší stanici dne 1.května 1941.
Toho dne o 7.hodině ranní křižoval zde osobní vlak z Březnice s dlouhým německým transportem o 50ti vozech, plně naložených vojskem s koňmi, určeným do stanice Mirovice.
Při vjezdu tohoto vlaku do Tochovic na třetí kolej vykolejilo z nezjištěné příčiny na výměně číslo 1 šest vozů, plně naložených koňmi, při čemž se vlak přetrhl a zatím co přední část vlaku zůstala státi na třetí koleji, zadní část vlaku vjela na první kolej. Nehodou byla zničena část třetí koleje, poškozena výměna číslo 1 a část první koleje. Vjezd do stanice byl úplně zatarasen a u dalších osobních a spěšných vlaků bylo nutno přestupovati. Nákladní doprava byla úplně zastavena. Úplné zastavení dopravy trvalo až do 16.hodiny odpolední, normální křižování vlků umožněno až druhého dne.
Pro nehodu byli vyšetřováni německým vojenským soudem výpravčí vlaků – správce stanice Karel Rada a staniční pomocník Matěj Sládek, kteréžto řízení bylo pak po půldruhém roce proti oběma zastaveno. V dalších letech větších dopravních nehod již ve zdejší stanici nebylo."
"V létě roku 1943 byly uvolněny neznámými pachateli /partyzány/ kolejnice na trati z Milína do Tochovic, poblíž obce Ostrov blízko Tochovic.
Pro tento sabotážní čin mělo býti, dle vyjádření člena Gestapa Richarda Lidnera, vyslýchaného před lidovým soudem v procesu českého zrádce Mudra Vladimíra Kuny, železničního lékaře v Příbrami, zatčeno dvacet osob z Tochovic jako rukojmí.
Protože Tochovice je poměrně malá obec, takže dvacet osob politicky exponovaných bývalo by v této obci těžko sehnati, bylo zatčení 20ti osob provedeno v Příbrami."
"Krutý německý útisk, který se den ze dne více stupňoval, přečkalo však veškeré osazenstvo stanice celkem dobře. I v těchto nejtěžších dobách, kdy se již zdálo, že se Němci zmocní celé Evropy, drželi všichni zaměstnanci věrně při sobě, jeden druhého povzbuzoval, až konečně nadešlo tak toužené vysvobození z německého zla."
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 6.dílRok 1945 - část první
ROK 1945
„Ještě začátkem tohoto roku začala zde v Tochovicích Todtova organizace se stavbou třetí koleje dopravní, stavba však již dokončena nebyla."
📸 Na obrázku rukávová páska pracovníků OT (Organizace Todth).
Organizace Todt (německy Organisation Todt, zkratka OT) byla paramilitární jednotka určená k výstavbě strategických objektů v nacistickém Německu. Vznikla v roce 1938. Jejím úkolem byla výstavba vojensky strategických objektů na území Třetí říše.
"Na tuto práci bylo sehnáno ze všech koutů Čech asi 280 dělníků, všech možných kategorií, úředníků, učitelů, řemeslníků, živnostníků, dělníků apod., a mělo se pracovati ve třech směnách, ve dne i v noci. Za tím účelem bylo však nutno opatřiti také světlo a jen tomu lze děkovati, že dnes je ve zdejší stanici konečně elektrické osvětlení, o které bylo přes všechno snažení od roku 1928 marně usilováno.
A tak dne 27.března 1945 po prvé zazářila na tochovickém nádraží výpravčím vlaku na dopravním stole elektrická žárovka, ačkoliv v celém širokém okolí bylo elektrické světlo zavedeno již od roku 1928.
Stavba koleje však musela býti přerušena, neboť v důsledku náletů spojeneckých hloubkových letců byla doprava na celé trati skoro úplně znemožněna."
"Dělníci, pokud již dříve nezběhli, ztráceli se jeden za druhým, až ku konci dubna zbylo jen několik vedoucích, z nichž pak hlavní stavbyvedoucí – Němec Lier odněkud ze Slezska, byl při převratu zajištěn a odvezen do Příbrami.
Protože však postavení třetí dopravní koleje v Tochovicích jest k odlehčení svízelné situace dopravní ve stanici Březnici velmi naléhavé, lze očekávati, že v příhodné době bude na stavbě této koleje dále pokračováno."
"Toužebně očekávané znovuobnovení Československé republiky bylo přijato ve stanici s nepopsatelným nadšením.
Jakmile dne 5.května 1945 dopoledne zaznělo první volání z pražského rozhlasu o povstání v Praze, byl vyvěšen na stanici ihned český prapor na rychlo upravený z bývalého protektorátního praporu.
Z okolních obcí sbíhali se vesničané, aby se přesvědčili, zda je to pravda, že znovu po šesti letech utrpení a poroby znovu radostně a svobodně vlaje náš národní prapor a nápis na stanici znovu hlásá do kraje česky Tochovice."
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 7.dílRok 1945 - část druhá
Pokračujeme v událostech roku 1945, které sepsal tehdejší přednosta stanice Karel Rada:
Rok 1945
„Hrdinou možno nazvati výhybkáře Josefa Pařízka, který při vyhlášení revoluce vyvedl ze svého bytu amerického parašutistu, kterého dlouhý čas před Němci ukrýval."
📸 Na fotografii americký parašutista Newton Praker s tochovickým výhybkářem Josefem Pařízkem.
Nyní na chvíli odbočíme ze čtení z pamětní knihy a připomeneme si hrdinský čin tochovického výhybkáře.
Devatenáctý dubnový den roku 1945 je už jasné, jak válka skončí, ale neví se kdy a stále se bojuje. Svaz bombardérů B-17 z 8. letecké armády míří od jihu k Ústí nad Labem, cílem jsou mosty přes řeku a železniční uzel. Před Prahou jej napadají proudové stíhačky Me-262.
Jeden z německých stíhačů dostane na mušku Parkerův bombardér. Dávka ze čtyř třicetimilimetrových kanonů vyřazuje jeden motor a bombardér hoří a hrozí, že každou chvíli vybuchne.
Zraněný pilot Robert Norvell otáčí stroj k západu, chce se dostat přes frontu. Zadní střelec Newton Parker a šest dalších členů posádky na jeho rozkaz opouští letadlo. Jenže své padáky otvírají nad cvičištěm jednotek SS. Po dopadu na zem mohou už jen zvednout ruce nad hlavu.
Jediný Parker má štěstí v neštěstí. Vítr s jeho padákem smýká od nacistických jednotek, ztrácí boty, v tajícím sněhu a pod palbou utíká zraněný do lesa. Někdy tou dobou posílá německý flak belhající se Norvellovu B-17 k zemi a jejího jednadvacetiletého pilota berou Němci v Plzni do zajetí.
Zadní střelec Parker zůstal sám a neví ani o Norvellovi, ani o tom, že šest jeho kamarádů, bez ohledu na to, že jsou válečnými zajatci, ještě téhož večera esesáci zbijí a postřílí, stejně jako tři letce z jiného bombardéru. Za světla se Parker skrývá, o nocích se plouží na západ. Tak to jde týden. Má hlad.
V zámeckém parku v Tochovicích jej vyčerpaného najde pekař Špala, dá mu jídlo, ale u železniční tratě Parkerovi definitivně dojdou síly a zhroutí se. Tam ho najde železničář Josef Pařízek a vezme ho k sobě domů (železniční domek kde pan Pařízek žil již neexistuje - zbourán byl při výstavbě Orlické trati).
Josef Pařízek poskytl Parkerovi civilní šaty a ukrýval jej až do konce války. Od Josefa Pařízka to bylo veliké hrdinství - v případě prozrazení by jeho i s celou rodinou čekala smrt. Spolu s ním pomáhali letci i Štěpán Havelka a František Mráz ze Staré Vody.
Parker se po skončení války vrátil domů do Huntingtonu v Západní Virginii, uvádí web Tochovic. Pařízkovým posílal přes oceán balíčky s dárky. Přestal s tím, když se od rodiny dozvěděl, že průvodní dopisy sice přicházejí, balíčky se ale „ztrácejí“.
Ostatně, o železničářově činu se v Tochovicích za bývalého režimu moc nemluvilo.
Parker pracoval v nemocnici pro válečné veterány, pak se živil jako prodavač.
Vážně onemocněl a zemřel na Floridě v roce 1976.
Vraťme se znovu k pokračování zápisků Karla Rady.
"Avšak zlé chvíle ještě přišly a to v době od 9. – 18.května 1945, kdy táhli zdejším krajem němečtí vojáci ustupující od Prahy před rudou armádou, aby se co nejrychleji dostali do zajetí americké nebo anglické armády. Když pro odsun nestačila hlavní státní silnice, vedoucí z Prahy přes Milín do Písku, pustily se celé proudy Němců po odbočujících okresních silnicích a zaplavily celý zdejší kraj.
S nimi odcházeli z Prahy i příslušníci tak zv. Vlasovovy armády, zde však se střetli s Němci a zahájili s nimi normální válečnou akci.
Při tom zůstala stanice uprostřed boje, který, bohudík, netrval dlouho.
Za rozpoutané potyčky bylo v obvodu stanice zastřeleno 9 SSmanů, z nichž jeden, chtěje se ukrýti v dopravní kanceláři, byl z této jedním z Vlasovců vyveden a nedaleko stanice zastřelen. Ač bylo na stanici stříleno též z minometů, nebyla stanice kromě dvou průstřelů ve dveřích kanceláře a čekárny 3. třídy vážněji poškozena. Rovněž všichni zaměstnanci zdejší stanice přečkali vše ve zdraví.
Příchodem rudé armády se situace rychle zlepšovala. I dopravní ruch pomalu nabýval na živosti. V prvé řadě byly ze stanice odvezeny dva úplně neporušené vozy naložené ovocnými šťávami a jeden vůz s brambory pro strádající v Praze a pak rok za krokem stále více a více všechna doprava oživovala. Na podzim v bramborové kampani byly přistavovány vagony pro brambory, jichž bylo tohoto roku odvezeno z Tochovic celkem 63 vagonů a celkový vývoj dopravní i komerční služby ve zdejší stanici se zvolna vracel do normálních mírových poměrů.
Dopravní nehody v roce 1945 ve zdejší stanici nebyly žádné a jest si jen přáti, aby tento vývoj pokračoval stále rychleji ku blahu nejen zaměstnanců modré armády, ale i celého znovuosvobozeného lidu.
Sepsáno v březnu 1946."
Tímto končí zápisky Karla Rady.
Dne 4.května 1946 přednosta stanice onemocněl a již se do služby nevrátil.
Příště budeme pokračovat úryvky z vyprávění nového přednosty tochovické stanice - Josefa Matase.
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 8. dílLéta 1946 - 1947
Události z roku 1946 přepsal ze zápisků Karla Rady nový přednosta stanice Josef Matas, který pokračoval v Pamětní knize železniční stanice Tochovice i v dalších letech.
ROK 1946
„Po stránce dopravní i přepravní byl rok 1946 dobrý.
K velkému překvapení došlo ve stanici Tochovice a Milín, že byla dopravní služba zavedena 1:1 to znamená, že přednosta stanice střídá se s výpravčím vlaků ve směně od 13ti hodin jednoho dne do 13ti hodin druhého dne s noční přestávkou.
Dne 4.května 1946 přednosta zdejší stanice Karel Rada onemocněl a již se do služby nevrátil. Po uzdravení byl přeložen do Plzně a stanici Tochovice dočasně převzal výpravčí vlaků vrchní asistent Václav Hajný až do nástupu nově jmenovaného přednosty.
Dne 28.října 1946 byl podepsán prezidentem republiky Dr. Ed. Benešem zákon o dvouletém plánu. V tomto dvouletém plánu celý národ si slavnostně přislíbil, že bude poctivě a svědomitě pracovati pro zdar a rozkvět milované republiky, aby stíny poválečné doby byly odstraněny.“
ROK 1947
„ Dne 5.února 1947 převzal stanici Tochovice nový přednosta vrchní asistent Josef Matas V. Do zdejší stanice byl přeložen ze stanice Hýskov, kde působil jako výpravčí vlaků a později jako zástupce tamějšího přednosty."
📸 Přednosta stanice Josef Matas s manželkou a dcerou - převzato z oficiálních stránek Obce Tochovice.
"V den převzetí stanice byl stav zaměstnanců tento:
Václav Hajný – vrchní asistent – výpravčí vlaků
Vojtěch Hájek – adjunkt – výpravčí vlaků
Václav Krejčí – elév – výpravčí vlaků
František Nešvara – výhybkář
Josef Kott – výhybkář – pomocný zaměstnanec
Alois Větrovský – stanič. pomoc. – t.č. nemocen
Stanisl. Bolina – provoz. dorostenec v zácviku. "
📸 Výhybkář František Nešvara - můj děda 😊
"Po těžké době, kdy jsme se zotavovali po druhé světové válce, přišla na naši zem nová pohroma v podobě velikého sucha. Od jara do zimy skoro vůbec nepršelo, což mělo za následek, že úrody byla špatná, možno říci kritická. Vyživovací situace se tím velmi zhoršila.
Díky našim státníkům, kteří se postarali o dovoz potravin ze zahraničí, hlavně ze SSSR, byla výživa všeho pracujícího lidu zajištěna, takže hladu nebylo.
Po stránce dopravní lze uvésti toto: Jezdilo denně 29 pravidelných vlaků, z toho 4 rychlíky, 12 osobních a 13 nákladních vlaků.
Dopravní služba konána ráno od 4hod. 40min. do 21hod. 30min. V noci noční klid, stanice obsazena jen výhybkářem.
Těšíme se z toho, že v tomto roce nedošlo v naší stanici k žádné nehodě, všichni jsme poctivě pracovali, dobře jsme si rozuměli a ve zdraví se dočkáváme roku 1948.“
Díky našim státníkům, kteří se postarali o dovoz potravin ze zahraničí, hlavně ze SSSR, byla výživa všeho pracujícího lidu zajištěna, takže hladu nebylo.
Po stránce dopravní lze uvésti toto: Jezdilo denně 29 pravidelných vlaků, z toho 4 rychlíky, 12 osobních a 13 nákladních vlaků.
Dopravní služba konána ráno od 4hod. 40min. do 21hod. 30min. V noci noční klid, stanice obsazena jen výhybkářem.
Těšíme se z toho, že v tomto roce nedošlo v naší stanici k žádné nehodě, všichni jsme poctivě pracovali, dobře jsme si rozuměli a ve zdraví se dočkáváme roku 1948.“
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 9.dílROK 1948
„Letošní rok jest velmi bohatý na různá významná historická jubilea. Mimo jiné jest tomu 100 let, co byla zrušena v českých zemích robota.
20.února tohoto roku podali demisi členové vlády, příslušníci strany čsl. nár. soc., lidové a slovenské strany demokratické.
25.února přijal prezident republiky Dr. Ed. Beneš demisi ministrů a potvrdil návrhy na doplnění a rekonstrukci vlády, ke které došlo přísně ústavní, demokratickou a parlamentní cestou. V nové lidově demokratické republice se tímto dnem počalo uskutečňovati, že jediným zdrojem veškeré moci ve státě jest lid."
Vítězný únor 1948
"10.března zemřel ministr zahranič. věcí Dr. h. c. Jan Masaryk a 13.března pohřben do rodinného hrobu v Lánech.
Začátkem dubna slavila Karlova univerzita v Praze 600 let svého trvání a byla prezidentem republiky slavnostně obnovena její zakládací listina."
"9.května byla podepsána ústavní listina republiky československé.
30.května byly vykonány volby do sněmovny.
7.června odstoupil president republiky Dr. E. Beneš ze svého úřadu ze zdravotních důvodů.
14.června zvolen nový president republiky Klement Gottwald, dosavadní předseda vlády.
Dne 3.září v 18hod. 10min. zemřel president Dr. Edvard Beneš v Sezimově Ústí.
8.září byl vypraven státní pohřeb z Prahy a 10.září byl pohřben v kruhu své rodiny do rodinné hrobky v zahradě své vily v Sezimově Ústí."
Pohřeb Dr. Edvarda Beneše
"Události místní
Dne 14.ledna o 5.hod ranní vypukl požár v obci Tochovicích ve stodole Jos. Kuděje čís.77. Požár přenesl se i na sousední stodolu Karla Karase, která též shořela. Odhadnutá škoda 750 tisíc Kčs. K hašení obou požárů dostavily se hasičské sbory z Horčápska, Ostrova, Hořejan, Březnice a Písku. Pachatel byl ještě téhož dne vypátrán. Byl jím Václav Kolář z obce Ohaře, který již dříve založil požáry ve Svojšicích a Kleticích."
Hasičský sbor Tochovice - převzato z webu Obce Tochovice
"V neděli dne 11.července bylo celé okolí vzrušeno záhadnou vraždou mlynářovy dcery Marie Frühaufové z Ostrova. Byla zákeřně zastřelena nedaleko rodného domu, když se ve večerních hodinách vracela se svými družkami z biografu z Tochovic.
Přes usilovné pátrání četnictva a kriminální policie zůstala vražda nevypátrána.
Pohřeb oběti byl vykonán ve čtvrtek 15.července na hřbitov v Tochovicích za veliké účasti obyvatelstva ze širokého okolí."
Ostrovský mlýn
"Události ve stanici
V Tochovicích dne 31.prosince 1948 sepsal přednosta stanice Josef Matas
V březnu byla odstraněna stará dřevěná pumpa a nahražena pumpou litinovou.
Bylo zrušeno stanoviště strážníka č.48 a závory tam obsluhované byly namontovány do výhyb. stavědla v Tochovicích. Výhybkář nyní obsluhuje celkem patery závory.
Denně jezdilo v tomto roce 27 pravidelných vlaků z toho 4 rychlíky, 13 osobních a 10 nákladních vlaků. V sobotu a v neděli vždy 14 osobních vlaků.
Dopravní služba konána v době od 4hod. 30min. do 21hod. 20min. V noci stanice nebyla obsazena ani výpravčím ani výhybkářem.
V osobní přepravě bylo prodáno celkem 37.234 jízdenek to jest o 4.447 více než roku min. V nákladní dopravě naloženo a vyloženo 302 vozů tj. o 46 více než v minulém roce.
Na zlepšení přepravy má nesporně vliv dvouletý plán, jehož zdárné splnění jest zřejmé jak v oborech průmyslových tak i hospodářských.
Zvýšení pracovního výkonu bylo zapotřebí při zvládnutí dopravní situace o květnových jubilejních oslavách poutního místa na Sv.Hoře v Příbrami. a o XI. všesokolském sletu, která se konal v červnu a červenci poprvé v osvobozené vlasti. Při těchto příležitostech bylo zavedeno mnoho zvláštních vlaků.
Během celého roku nedošlo k žádným nehodám.
Stav zaměstnanců jest nezměněn."
V Tochovicích dne 31.prosince 1948 sepsal přednosta stanice Josef Matas
Svatá Hora v Příbrami
Pamětní kniha železniční stanice Tochovice - 10.dílROK 1949
Letošní rok je významný v prvé řadě tím, že československé státní dráhy a pošty byly od 1.ledna znárodněny. Zároveň vstoupil v platnost pětiletý plán.
Úspěch prvního roku tohoto plánu se projevil zrušením potravinových lístků na chléb, mouku a pečivo, takže po dlouhé válečné době každý si může toto zboží dle libosti nakoupiti a to za ceny nezvýšené. Byl také rozšířen volný prodej o maso a uzeniny a konečně také sádlo."
Potravinové lístky
Události místní
Dne 19.června byla uspořádána slavnost přátelství československo-sovětského v zámeckém parku v Tochovicích. Slavnost pořádal Okresní národní výbor v Příbrami, za součinnosti okresů: blatenského, hořovického a dobříšského. Slavnost poctili svou návštěvou náměstek předsedy vlády Zdeněk Fierlinger, vyslanci ruský, polský, bulharský a jiní významní hosté. Kromě toho přijelo do Tochovic na 5000 návštěvníků. Do stanice Tochovice byl vypraven zvláštní vlak z Příbrami a mimo to bylo napočítáno 85 osobních aut a 11 autobusů.
V rámci dnů československo-sovětského přátelství byly vypraveny do Tochovic dne 22.listopadu dva kulturní vozy provozního ředitelství v Plzni. Jeden vůz obsahoval výstavu ruské kultury a druhý vůz byl zařízen na promítání filmu. Oba tyto vozy byly četně navštíveny místním obyvatelstvem."
Zámek a zámecký park v Tochovicích
V lednu bylo provedeno odvodnění sklepa ve staniční budově a instalace motoru na odčerpání vody byla ukončena 21.ledna.
Denně jezdilo v tomto roce 26 pravidelných vlaků, z toho 4 rychlíky, 12 osobních a 10 nákladních vlaků. V sobotu a v neděli vždy 14 osobních vlaků.
Dopravní služba konána v době od 4 hod. do 22 hodin. V noci stanice nebyla obsazena vůbec.
V osobní dopravě bylo prodáno celkem 34.993 jízdenek. V nákladní dopravě naloženo a vyloženo celkem 304 vozů.
Během celého roku nedošlo k žádným nehodám.
Do stanice byl přeložen dne 27./X. pomocník Josef Tomášek od traťové stavební správy v Březnici na uprázdněné místo za provozního příručího Stanislava Bolinu, který dnem 27./VII. nastoupil roční neplacenou dovolenou z důvodu veřejné funkce."
Sepsáno v Tochovicích dne 31.prosince 1949 přednostou stanice Josefem Matasem
