Před téměř 150-ti lety, přesněji v roce 1875, vyrostl v Tochovicích, na trati Zdice-Protivín, strážní domek – vechtr č.51.

  Jak už jsme si v minulých článcích říkali, vechtry obývali strážníci tratí se svými rodinami. Procházeli přidělený úsek, kontrolovali stav trati, prováděli drobné opravy a zabezpečovali jízdu vlaku. Někde košovými návěstidly, jinde praporci si strážníci fakticky předávali vlak mezi sebou a nesměli vpustit následný vlak do obsazeného úseku. 

  Od roku 1854 si informace o tom, odkud a kam pojede vlak předávali pomocí zvonkových návěstí z elektromechanických signálních přístrojů (hekafonů), tzv. Číňanů. Jejich zvonec byl zpravidla umístěn na střeše domku nebo byly umístěny vedle domku či na nádražích. Pohon obstarávalo závaží nebo hodinový stroj.  

  Jednou z výhod zvonkových návěstí bylo, že se strážník nemusel nepřetržitě zdržovat na svém stanovišti. Mohl coby traťový dělník vykonávat drobné opravy na svém úseku nebo se starat o domácí zvířata. Jakmile uslyšel údery sousedního zvonu, musel se vrátit na své stanoviště a stáhnout závory.

  U Kolejí můžete vidět jak zvonec na střeše, tak i klasického Číňana. 

  Telefon byl na těchto stanovištích zaveden až později – poprvé v roce 1884.

  Nejprve bylo traťové spojení našich železnic jednodrátové, s nástěnnými telefony vzor 1909. Takovými, které můžete vidět např. ve filmu Přednosta stanice. Burianova hláška: „Haló. Spusťte šraňky a hned je zase vytáhněte.“ se jistě vryla mnohým do paměti. 

   V našem expozičním vagónu uvidíte podobný a můžete si doslova „cinknout“. Stačí do něj vhodit minci a telefon zacinká. 

   Telefonní dorozumívání na železnici mělo svá pravidla. Řídilo se pomocí tří základních telefonických hlášení – nabídkou, přijetím a odhláškou.

   Nabídka byla žádost výpravčího o souhlas k jízdě vlaku (např.: „Přijmete vlak 6485 s odjezdem ze stanice Tochovice v 8:15? Novák“).

  Přijetí byl souhlas výpravčího s jízdou vlaku ze sousední dopravny (např.: „Ano, přijímám vlak 6485 s odjezdem ze stanice Tochovice v 8:15. Pokorný“ ) a odhláška byla zpráva nejbližší předchozí dopravně, ze které vlak přijel, že traťový oddíl je volný (např.: „Vlak 6485 ve stanici Březnice. Pokorný“).

 Všechna telefonní hlášení se zapisovala do knihy. 

   U Kolejí můžete své hlášení (nebo dojem z návštěvy či vzkaz pro nás) zapsat do Knihy návštěv. 

  Nástěnné jednodrátové telefony byly později vyměněny za stolní, s dvoudrátovým spojením. Jednalo se především o telefony Tesla s kličkou. Na některých se objevovalo i tlačítko pro rychlý hovor.

  Samozřejmě ani tento telefon u nás nesmí chybět. Najdete ho jak v expozičním vagónu, tak i v naší čekárně. 

  Ve filmu Přednosta stanice uvidíte hned několik historických železničních sdělovacích prostředků. Kromě již zmiňovaného Číňana a nástěnného telefonu Vám Vlasta Burian také představí svým osobitým humorem telegraf. 

   První optický telegraf byl na železnici instalován na trati Drážďany – Lipsko. V roce 1837 byl použit první železniční telegraf v Anglii. U nás byl později elektrický telegraf zaveden na všech hlavních tratích a používal se na ČSD ještě v šedesátých létech.  

   V pozdějších dobách vyrostly kolem tratí sloupy se skříňkami s nápisem T. V nich byl umístěn traťový telefon a byl tak odolný vůči povětrnostním vlivům.  

   Sloupek se skříňkou traťového telefonu máme v expozici též. Místo telefonického spojení však slouží k ovládání lampy, AŽD a VÚDček či světla mechanického jednoramenného návěstidla). 

  „Haló?! Tady Železniční Expozice U Kolejí. Přeji Vám příjemný den.“