Zdalipak víte, jak vznikaly první železniční signalizace neboli návěsti? Pojďme nahlédnout do historie.

  Vše začalo s vývojem parních lokomotiv.

  První parní lokomotivu pohybující se po kolejnicích sestrojil v roce 1804 Richard Trevithick.  Nejvýznamnějším konstruktérem se ovšem stal George Stephenson. Sestrojil stroj Locomotion, který dal lokomotivám jméno a roku 1829 (spolu se svým synem Robertem) i slavnou lokomotivu Rocket, jež dosahovala tehdy neuvěřitelné rychlosti 32,5km/hod. 

Parní lokomotivy začaly být důležitým a hojně využívaným dopravním prostředkem.

  Již při prvních pokusech s vlaky se však ukázala jedna nepříjemná vlastnost – dlouhá brzdná dráha. V okamžiku, kdy uviděl strojvedoucí jiný vlak na stejné koleji, ta vzdálenost, na kterou jej spatřil, nestačila k zabrzdění. 

   Bylo tedy třeba trať rozdělit na jednotlivé oddíly a zajistit, aby se na každém úseku nacházel vždy jen jeden vlak. A tak začala vznikat signalizace, česky – návěst.

   Jednou z prvních zabezpečovacích pomůcek bylo žezlo. Kdo měl žezlo, mohl jet. Nebylo zlaté, ani posázené drahokamy. Byla to jen obyčejná tyčka označená číslem, ale představovala vládu nad tratí v daném království (úseku). Pro každý úsek bylo jen jedno jediné a strojvedoucí dostal žezlo vždy od výpravčího, v další stanici jej předal a vyfasoval nové.  

  Samozřejmě s vývojem železnice bylo potřeba zdlouhavé předávání žezel nahradit něčím efektivnějším. A tak se začaly používat barevné praporce, později košová návěstidla a - ještě než vznikla návěstidla obsluhovaná pomocí drátových táhel nebo elektrickým proudem - i první návěstní cedule. 

Mnoho různých ručních návěstí můžete vidět i v expozici U Kolejí.

  Největšími z nich jsou čtyři vysoké barevné terče, opírající se o vnější zeď expoziční čekárny. 

Co jednotlivé barvy znamenají?

  Železniční konference v Birminghamu v roce 1841stanovila na základě zkoumání bratrů Chapeových stupnici viditelnosti jednotlivých návěstních barev. Až do druhé světové války se tak na našich železnicích používaly tyto: „Stůj“ – červená barva, „Volno“ – bílá barva, „Pomalu“ – zelená barva a „Posun zakázán“ – modrá barva.

  Návěstní předpisy K.K.St.B. (Císařsko-královské státní dráhy) a poté i ČSD nepoužívaly až do roku 1941 žlutou barvu.

  Po tomto roce byly zavedeny jednotné evropské signály: „Stůj“ – červená barva, „Volno“ – zelená barva, „Výstraha“ – žlutá (přikazuje strojvedoucímu snížit rychlost na 40km/hod), „Posun zakázán“ – modrá, „Posun dovolen“ – bílá.  

   Základní tabule „Stůj“ a „Výstraha“ se používají při mimořádnostech na železnici dodnes.