Expoziční vagón U Kolejí vypadá sice neobydleně, ale jednu „obyvatelku“ přece jen má. Je jí výpravčí Blažena. Setkáte se s ní hned při vstupu do vagónu. Nejde přehlédnout. Stále usměvavá slečna (i když trochu tichá) oblečená do předpisové uniformy.

   Blažena dohlíží na spokojenost návštěvníků a ráda se nechá vyfotit. Ovšem kdyby pracovala na nádraží, byla by její pracovní náplň úplně jiná. Řídila by provoz vlaků a informace o jejich jízdách zaznamenávala do dopravního deníku. A co víc – byla by nadřízena všem strojvedoucím, vlakvedoucím, průvodčím, signalistům, výhybkářům a dalším železničním zaměstnancům ve směně. 

  Pro veřejnost je samozřejmě nejvíce viditelnou částí práce výpravčího  výprava vlaků pomocí denní či noční výpravky.  Tyto výpravky u nás můžete také spatřit a s nějakou se můžete i vyfotit.

  Blažena Vám však předvede jinou pomůcku, která také sloužila k výpravě vlaků. Historickou návěstní trubku – povelku.

  Při Dni otevřených dveří spojeném se Dnem železnice mohly děti vyzkoušet její zvuk, připomínající houkání lokomotivy.  

   Na samém počátku železnice se používaly akustické návěsti zvoncem a rohem (nebo trubkou).

  Severní dráha císaře Ferdinanda převzala od koněspřežek akustickou signalizaci zvonovou. První znamení zvoncem 15 minut před odjezdem vlaku bylo pokynem pro cestující, aby se odebrali k vozům příslušné třídy a nastoupili. 5 minut před odjezdem zazněl zvon podruhé. Průvodčí zavřeli vagóny, odstranili stupátka a vyzvali cestující k předložení jízdenek. Třetí zazvonění bylo znamením k odjezdu. 

  Roku 1853 vyšly nové předpisy, kde bylo zahrnuto i používání návěstní trubky povelky. Pokud si však myslíte, že tuto trubku používali výpravčí, jste na omylu. Až do roku 1955 byla zavěšena viditelně na řemínku vlakvedoucího a pouze on dával tehdy návěst „Odjezd“ trubkou. Na zastávkách sám a ve stanici na základě ústního povelu výpravčího „Odjezd“. Signál trubkou byl povelem strojvedoucímu k odjezdu.

  Až do zavedení výpravy vlaku výpravkou (10.května 1932) měl výpravčí odpovědnost pouze za dopravní záležitosti spojené s jízdou vlaku (za postavenou jízdní cestu, za odjezd na správnou volnou trať apod.). Naproti tomu - za ukončení nástupu cestujících, zavření dveří a podobné úkony související s vlakem,  byl odpovědný vlakvedoucí. 

   Pro urychlení výpravy vlaku byla zavedena výpravka, pomocí které dával výpravčí  dva povely. Byla to návěst „Pohotovost k odjezdu“ – výpravku tak držel vodorovně před sebou a pak návěst „Odjezd“ – výpravku zvedl a ukázal strojvedoucímu a vlakvedoucímu.

  Řekli byste, že šlo tehdy o známou zelenou výpravku s bílým křížem? Kdepak! Na začátku byla barva výpravky – modrá a v noci se výprava vlaků uskutečňovala modrým světlem.  Tak tomu bylo až do roku 1939.  

Jenomže – od roku 1939 platil příkaz nočního zatemnění bytů a domů a obyvatelstvo nesmělo používat bílé světlo ručních svítilen, ale pouze světlo modré. A to byl hlavní důvod ke změně modré výpravky, aby nedocházelo ke zmatkům. Nejprve se jednalo o zelenou německou výpravku (bílý kruh se zeleným okrajem) a zelené noční světlo a až na konci roku 1945 byla zavedena nová výpravka ČSD v podobě, jakou ji známe i dnes (zelený dělený terčík na bílém podkladě).

 Nicméně nezoufejte. Barvu výpravky pletou i filmaři, takže běžně vidíme, že v příběhu odehrávajícím se před válkou zvedne výpravčí dnešní zelenou výpravku. 

  Zelená výpravka i dnes dává povel k tomu, aby se vlak rozjel.

  Povím Vám malé „tajemství“….  Noční výpravka se zeleným světlem rozjela v roce 2014 i železniční expozici U Kolejí. Byla totiž úplně prvním exponátem.