I malý sen může dosáhnout velkých rozměrů.  
                                          Daniel Suk

U Kolejí

Vítejte na stránkách železniční expozice U Kolejí v Tochovicích.

   Železniční expozice začala postupně vznikat v roce 2014. 
   Nejprve to byl jen nápad. Bydlím v původně starém vechtru v Tochovicích a napadlo mě postavit pergolu, která bude vypadat jako stará železniční čekárna. Začal jsem postupně sbírat různé železniční předměty a sbírka rostla a rostla. Přibyly železniční cedule, drážní lampy, návěsti a návěstidla… Byla to dlouhá a mnohdy trnitá cesta (spousta papírování, povolení od jednotlivých úřadů), ale vyplatila se. 
   V srpnu 2021 jsem dostal zelenou i od stavebního úřadu a nyní Vás mohu přivítat v železniční expozici „U KOLEJÍ“ v Tochovicích. A i když se jedná o malé soukromé muzeum, najdete tu opravdové skvosty. Přivítá Vás kabina legendárního Trutnovského Brejlovce 750.346-9, starý služební vagon, ve kterém Vás čeká příjemné posezení v první i druhé třídě na typických koženkových sedačkách vybavených výklopnými popelníky a ve kterém najdete spoustu železničních exponátů a obrazů od malíře Jiřího Boudy. Největší raritou, kterou zde uvidíte, je funkční přes 100 let starý Hekafon – zvoncová návěst (Číňan), kterého jistě znáte z filmu Přednosta stanice. A také sbírka funkčních návěstidel, ručních návěstí, dobových železničářských čepic, uniforem a mnoha dalších exponátů. 
   Nezapomněl jsem ani na děti. Pro ty je tu připravena dřevěná mašinka s opravdovými budíky a cedulemi a nově také "parní lokomotiva" Hortenzie. 

 Vítejte v mém železničním světě 🚂🚂🚂
Daniel Suk

Život ve vechtru

Expozice U Kolejí se nachází u bývalého vechtru, který patřil mým rodičům. Původní vechtr pochází z roku 1875. 
Co to vechtr je? Vechtr (z německého Bahnwächterhaus) je strážní domek, který sloužil jako služební byt pro zaměstnance dráhy a jeho rodiny. Takovému zaměstnanci se říkalo strážník trati.  
Vechtry byly budovány již u prvních koněspřežných železnic, jejich zlatou érou však byl rozvoj parostrojních železnic od 40. let 19. století. Stavěly se na hlavních tratích v pravidelných rozestupech podél celé trati, většinou na dohled jeden od druhého (do vzdálenosti 1km), tak aby si strážníci mohli opticky (pomocí návěstí a návěstidel) předávat zprávu o průjezdu vlaku a pěšími pochůzkami hlídat stav trati.  
Jaká byla práce strážníka trati? Jeho povinností bylo projít po každém průjezdu vlaku přidělený úsek trati a zkontrolovat její technický stav. Dozor měl velký význam i v protipožární ochraně – mohl včas odhalit vznikající požár lesů, polí či dřevěných staveb od jisker z parních lokomotiv. Služba byla v podstatě nepřetržitá, ovšem vzhledem k malé frekvenci provozu na železnici v minulosti obnášela jen několik pochůzek denně.  
Strážníci tratí se mezi sebou dorozumívali nejprve různobarevnými praporky, pomocí košových návěstidel a později i počtem úderů zvonkové návěsti - Číňana, kterého můžete v expozici U Kolejí nejen spatřit, ale i slyšet.
A jak strážní domky vypadaly? Většinou bývaly alespoň částečně podsklepené, s půdním prostorem pod sedlovou střechou. Typická jsou velká okna kvůli dobrému rozhledu na trať. Na stranu mimo kolej často naopak okna chyběla. 
Na vnější fasádě na místě dobře viditelném z trati bylo umístěno identifikační číslo vechtru, případně písmeno „T“ (telefon/telegram). Zřízen býval jen suchý záchod a později z výdobytků techniky jen drážní telefon k výkonu služby či zvonková návěst – Číňan.  
Vyhledávání