I malý sen může dosáhnout velkých rozměrů.
Daniel Suk
U Kolejí
Vítejte na stránkách železniční expozice U Kolejí v Tochovicích.
Železniční expozice začala postupně vznikat v roce 2014.
Nejprve to byl jen nápad. Bydlím v původně starém vechtru v Tochovicích a napadlo mě postavit pergolu, která bude vypadat jako stará železniční čekárna. Začal jsem postupně sbírat různé železniční předměty a sbírka rostla a rostla. Přibyly železniční cedule, drážní lampy, návěsti a návěstidla… Byla to dlouhá a mnohdy trnitá cesta (spousta papírování, povolení od jednotlivých úřadů), ale vyplatila se.
V srpnu 2021 jsem dostal zelenou i od stavebního úřadu a nyní Vás mohu přivítat v železniční expozici „U KOLEJÍ“ v Tochovicích. A i když se jedná o malé soukromé muzeum, najdete tu opravdové skvosty. Přivítá Vás kabina legendárního Trutnovského Brejlovce 750.346-9, starý služební vagon, ve kterém Vás čeká příjemné posezení v první i druhé třídě na typických koženkových sedačkách vybavených výklopnými popelníky a ve kterém najdete spoustu železničních exponátů a obrazů od malíře Jiřího Boudy. Největší raritou, kterou zde uvidíte, je funkční přes 100 let starý Hekafon – zvoncová návěst (Číňan), kterého jistě znáte z filmu Přednosta stanice. A také sbírka funkčních návěstidel, ručních návěstí, dobových železničářských čepic, uniforem a mnoha dalších exponátů.
Nezapomněl jsem ani na děti. Pro ty je tu připravena dřevěná mašinka s opravdovými budíky a cedulemi a nově také "parní lokomotiva" Hortenzie.
Vítejte v mém železničním světě 🚂🚂🚂
Daniel Suk
Život ve vechtru
Expozice U Kolejí se nachází u bývalého vechtru, který
patřil mým rodičům. Původní vechtr pochází z roku 1875.
Co to vechtr je?
Vechtr (z německého Bahnwächterhaus) je strážní domek, který sloužil jako
služební byt pro zaměstnance dráhy a jeho rodiny. Takovému zaměstnanci se
říkalo strážník trati.
Vechtry byly budovány již u prvních koněspřežných železnic,
jejich zlatou érou však byl rozvoj parostrojních železnic od 40. let 19.
století. Stavěly se na hlavních tratích v pravidelných rozestupech podél
celé trati, většinou na dohled jeden od druhého (do vzdálenosti 1km), tak aby
si strážníci mohli opticky (pomocí návěstí a návěstidel) předávat zprávu o
průjezdu vlaku a pěšími pochůzkami hlídat stav trati.
Jaká byla práce strážníka trati? Jeho povinností bylo projít
po každém průjezdu vlaku přidělený úsek trati a zkontrolovat její technický
stav. Dozor měl velký význam i v protipožární ochraně – mohl včas odhalit
vznikající požár lesů, polí či dřevěných staveb od jisker z parních lokomotiv.
Služba byla v podstatě nepřetržitá, ovšem vzhledem k malé frekvenci
provozu na železnici v minulosti obnášela jen několik pochůzek denně.
Strážníci tratí se mezi sebou dorozumívali nejprve různobarevnými praporky, pomocí košových návěstidel a později i počtem úderů zvonkové návěsti - Číňana, kterého můžete v expozici U Kolejí nejen spatřit, ale i slyšet.
A jak strážní domky vypadaly? Většinou bývaly alespoň
částečně podsklepené, s půdním prostorem pod sedlovou střechou. Typická
jsou velká okna kvůli dobrému rozhledu na trať. Na stranu mimo kolej často
naopak okna chyběla.
Na vnější fasádě na místě dobře viditelném z trati bylo
umístěno identifikační číslo vechtru, případně písmeno „T“ (telefon/telegram).
Zřízen býval jen suchý záchod a později z výdobytků techniky
jen drážní telefon k výkonu služby či zvonková návěst – Číňan.
