Rekonstrukce vagónu U Kolejí čtenáře evidentně zajímá. Doposud jsem dával fotografie z jejího průběhu nahodile a možná to některé trochu mátlo. 

   Téměř dva roky uběhly jako voda.

   Zatím žádná krása. Ale co - stačí je zbrousit a nalakovat. 

   Vida, konečně vím, kam umístím historické okno z výdejny jízdenek, které se mi podařilo sehnat. 

   Myslím, že tady mu to bude slušet 👌👍

   Stěny zbrousit a nalakovat..... Jo, řekne se to lehce....

   A výsledek po nalakování?

 Rok 2020. 

 Na internetu jsem našel dvě stará průmyslová svítidla. Parádní retro. Do vagónu by se bezvadně hodila. Jenomže- stála celkem dost.

 Nakonec se mi podařilo vše sehnat. Chybělo "jen" ve vagónu natáhnout elektřinu. Žádný problém – stačí zadat poptávku a počkat na nabídky od elektrikářů. Což o to – nabídek přišlo dost, ale ty ceny??!! Šílené!!

  Luboš ještě (v pozdější době) rozsvítil Trutnovského brejlovce a zapojil všechna návěstidla, lampu i VÚDčka, které se u Borůvky nacházejí.

 Mé díky patří i Pepovi Sečovi, který mi zase daroval úchytky na dráty – a že jich bylo! Někteří lidé jsou prostě neuvěřitelní.

 Vagón má tedy elektroinstalaci a svítí. Trošku přeskočím čas, abych Vám ukázal současnost ☺

   Jak rekonstrukce pokračovala dále? 

 Tak tedy – opět zpět do minulosti...

   Při pohledu na proměnu, kterou vagón prošel, se musím smát já. A mám dobrý pocit – jsem zase o krůček blíž ke splnění své představy.

  Samozřejmě, že prázdný nezůstane. Sehnal jsem staré koženkové sedačky a je na čase opět se pustit do práce.

  Problém byl v tom, že sedačky měly nohy jen na jedné straně. Druhá byla kdysi přidělaná do stěny vagónů - pamatujete?

 V mém to takto udělat nešlo. Musel jsem tedy chybějící nohy vyrobit.

Jak už jsem v jednom z předcházejících článků psal – sedačky byly bez výklopných popelníků. Přál jsem si vytvořit opravdové retro – tak jak to vypadalo před rokem 2007, než byl vydán zákaz kouření ve vagónech a popelníky byly ze všech sedaček odstraněny. Sehnat je byl v té době docela problém, ale nakonec se mi to podařilo.

 Sedačky měly opět své popelníky – kromě jedné. Tu jsem nechal v původním stavu – jen pro ukázku, jak to vypadalo po roce 2007.

  K sedačkám nepatří jen popelníky, ale také stolky. Tentokrát jsem sáhl po jiném retru – sehnal jsem několik starých šicích strojů a stolky vyrobil z nich.

 A opět trochu přeskočím čas – takto to vypadá dnes…

 Jak už jsem psal hned na začátku - přemýšlel jsem, zda ze starého vagónu udělat raději bistro pro cyklisty nebo ubytování. Rozhodl jsem se pro bistro.

  Tentokrát jsem potřeboval - bar. Začal jsem tedy vymýšlet, měřit a načrtávat "plánek". Tedy - do technického nákresu to mělo daleko 😆, ale měl jsem v něm všechna potřebná data. Mohl jsem se pustit do práce.

   Od kamaráda Vency jsem sehnal dobové úzké palubky. Těžko sehnatelné a pro můj bar ideální.

   S pracovní deskou mi pomohl místní truhlář - Fanda.

   Své uplatnění našlo i historické okénko určené pro výdej jízdenek.

   Věděl jsem přesně, k čemu bude sloužit tentokrát - pro výdej dobrého piva a dobře z něj uvidím na hosty.

   Ještě pípu a .... můžu to "roztočit" - přesněji - "natočit" 😉

   Tak - NA ZDRAVÍ! 🍺

   Rád jezdím do hospůdky „Zastávka Nižbor“, která patří Tomášovi Hanákovi. Do místa, kde se ocitnete ve starých časech. Ráj pro pamětníky i milovníky železnice.

   Kdo by řekl, že zde byl původně chátrající železniční sklad. A dnes? Dokonalá nádražní hospůdka v retro stylu. Posedět můžete uvnitř, ale i venku na nákladových rampách a u dobrého jídla či pití pozorovat vlaky, které projíždějí kolem Vás tak blízko, že byste se jich mohli dotknout.     

  Velkým hitem je zde možnost přenocování v jednom ze tří zrekonstruovaných vagónů. Zážitek, kterému jsem prostě nemohl odolat 😀.

   Ačkoli vagón není nijak extra prostorný a přes léto do něj "pere" slunce, bylo uvnitř příjemně. Má totiž chytře vymyšlenou klimatizaci. Žádná novodobá bedna. Kdepak. Do vagónu proudí chladný vzduch ze země okénkem vytvořeným v podlaze a horký odvádí otvor ve střeše. Super nápad. Takové nápady mám rád a umím je nejen ocenit, ale i využít ve své expozici. Nápad s jednoduchou klimatizací se mi líbil moc. Tohle chci mít ve vagónu U Kolejí.

   Mimochodem - věděli jste, že některé staré vagóny měly dvě podlahy? Byl mezi nimi byl prostor, kterým cirkuloval vzduch, odváděl vlhkost a zabraňoval tvorbě hniloby. Lidé si prostě uměli poradit i v dávných dobách. 

   Mřížka v podlaze nevypadá vůbec špatně, co myslíte? 😉

   Původní otvory ve střeše se postaraly o odvod teplého vzduchu ven.

    Prostě prima nápad, který nebylo až tak těžké uskutečnit a svůj účel splnil. 

   V našem seriálu jsem Vás provedl rekonstrukcí vagónu. Spousta hodin práce, vymýšlení, shánění, ale – stálo to za to.

 A teď? Je v něm místo nejen pro příjemné posezení, ale i pro malou železniční expozici.

   Stěna za barem zůstala prázdná. Jo, něco by tam chtělo vymyslet.   

   No jasně! K baru přece patří police na skleničky!

   Jste zvědaví na výsledek? Tady je 😀

  Ani zde nechybí železniční styl. Od Honzíka z Bedřichova jsem dostal k padesátinám nádherný model vlaku Merkur.

   Hned jsem věděl, kam přijde. Na čestné místo, odkud bude dobře vidět.

   Pro dnešek končíme 😉

  Vagón konečně vypadá podle mých představ. Řekl bych, že rekonstrukce, jako taková, je již u konce. Moje nápady však ne. Stačí někde vidět něco zajímavého a už se mi to usadí v hlavě a nedá pokoj.

 Do doby zákazu provozování výherních automatů v roce 1936 se tyto stroje objevovaly snad všude a jistě i v nejedné nádražní hospůdce.

  Jasně, že jsem ho chtěl. Jenže ne ledajaký. Prostě – železniční.

   Jo a chtěl bych tam také klasické lepenkové jízdenky.

  Pak už jen trpělivě čekat (přiznávám, že spíš netrpělivě), až budu mít Forbes v expozici a poprvé ho vyzkouším.

   Vyzkoušíme, jestli funguje 😉